Katastrofa, která zamrazila čas: Co zubní sklovina říká o pravěkých nosorožcích z Nebrasky
Před 12 miliony let pohřbil výbuch supervulkánu v Idahu stádo pravěkých nosorožců, jejichž fosilie nyní odhalují překvapivě usedlý způsob života.
Zhruba před 12 miliony let, v období středního miocénu, došlo v dnešním jihozápadním Idahu k erupci supervulkánu, který v naší době známe jako kalderu v Yellowstone. Při této erupci, kterou geologové označují jako Bruneau-Jarbidge, superulkán vychrlil značné množství popela. Ten mimo jiné ve vzdálenosti asi 1 600 kilometrů v dnešní severní Nebrasce pohřbil množství tehdejších zvířat a vytvořil tím fosilní naleziště s příznačným názvem Ashfall Fossil Beds.
Popel supervulkánu na tomto místě zasypal celý ekosystém, v němž žili pravěcí koně, velbloudi, a také až čtyřmetroví pravěcí nosorožci druhu Teleoceras major, kteří se stavbou těla podobali spíše dnešním hrochům s krátkým rohem na čenichu. Fosilií těchto nosorožců se tam nachází více než stovka a hlavní oblasti Ashfall Fossil Beds se kvůli tomu přezdívá „Rhino Barn“ (Stodola nosorožců).
Historie vepsaná v izotopech
Vědce vždy zajímalo, zda nosorožci zasypaní popelem na Ashfall Fossil Bed představují jen skupinu samostatných zvířat, která se náhodně sešla u zdroje vody, nebo o velké společně putující stádo. Student americké Univerzity v Cincinnati Clark Ward a jeho spolupracovníci věří, že se jim podařilo nalézt odpověď díky analýze izotopů uhlíku, kyslíku a stroncia ze zubní skloviny zmíněných fosilií nosorožců. Výsledky svého výzkumu vědci zveřejnili ve vědeckém časopisu Scientific Reports.
Díky izotopovým analýzám je možné až s překvapující přesností určit, jak se dotyční živočichové pohybovali krajinou. Nejde přitom jen o fosilie. Vědci je používají například i k ochraně dnešních ohrožených druhů živočichů. Mohou s jejich pomocí odhalit migrační trasy velkých býložravců nebo třeba zmapovat areály šelem.
Analýzy zubů celkem 13 fosilií nosorožců z Ashfall Fossil Bed přesvědčivě ukázaly, že se nosorožci pohřbení po popelem supervulkánu pohybovali po krajině jen málo. Žili po celý život v dané oblasti a vytvářeli tam velké stádo. Pravděpodobně byli vázáni na prostředí mokřadů, což omezovalo jejich pohyb na velké vzdálenosti.
