Planoucí srdce milenců: Jak přišli Bítovští vladykové ke svému erbu?
Původ vladyckého rodu Bítovských nesouvisí se známým jihomoravským hradem, ale se vsí Bítov, vzdálenou nějakých 15 kilometrů od Opavy. Možná právě z jejích bran v dobách bájí a pověstí vyrazil za svým štěstím mladý rytíř, hrdina pověsti z dávných časů
Tehdy sice ještě mezi Slovany převládalo pohanství, ale bylo jaksi moderní přijmout křest, nebo alespoň křesťanskému pánu sloužit. Náš hrdinný předek rodu Bítovských se vydal právě s touto myšlenkou na zkušenou a vstoupil do služby ke králi vzdálené země. Vladař rytíře přijal vlídně a vyhradil mu místo u svého dvora.
Princeznin nápoj lásky
Král měl jedinou dceru, jejíž krása byla vyhlášená široko-daleko. Milovala hudbu, především mužský zpěv. Kdo by však čekal, že se panna zamiluje do srdnatého Slovana, nemohl by se více mýlit. Místo toho vzplála citem k princi, který tou dobou rovněž na hradě pobýval. Byl to syn krále kyperského, ovšem nikoliv toho, kterého tak bravurně ztvárnil Waldemar Matuška v Noci na Karlštejně.
Princezna se rozhodla, že nehodlá čekat, až si jí princátko všimne, a vzala věci do svých rukou. Navštívila čarodějnici a ta jí připravila nápoj, po kterém jí měl onen mládenec z Kypru klečet u nohou. Pověst nevypráví, jak se dívce podařilo princi elixír podstrčit, ale jisté je, že krátce poté k ní zaplál takovou láskou, že se z toho skoro roznemohl.
Protože sdílené neštěstí je neštěstí poloviční, princ pěkně po chlapsku situaci rozebral s naším Bítovákem. Ten znal dobře pohanské čáry – pro křest si teprve jel a do té doby byl učenlivým synem své vlasti. A tak se pustil do okouzlování princezny. A kdyby to náhodou bylo málo, vyzradil princi, že dívka miluje zpěv. Večer co večer ho pak dostrkal pod její balkon, aby se činil v trubadúrském umu.
Milujte se a množte se
Když se jednoho dne princezna rytíře optala, kdo že jí to pod okny tak krásně zpívá, Slovan věděl, že mají vyhráno. Urychleně zosnoval plán a za pomoci naditého váčku přesvědčil dívčinu chůvu, že má večer strávit na modlitbách. Prince pak v ženských šatech propašoval až do komnaty královské dcery – a z princezny a nápadníka se stali milenci.
Bítovský se nad tím radostně usmíval, protože biblické „milujte se a množte se“ byl jeden z božích pokynů, který chápal hned na první dobrou. Zároveň se však jal sedlat koně, protože mu bylo jasné, že až to praskne, bude mužný zpěv nahrazen královským rykem. Mladí ho však nenechali odjet, dokud mu sedlové brašny nenaplnili mnoha klenoty a jinými upomínkami jeho když ne hrdinského, tak alespoň záslužného činu.
Mezi šperky vynikal prsten, který princ nechal zhotovit přímo pro svého přítele. Kroužek z drahého kovu byl zdoben znakem srdce, ze kterého vycházel dvojitý plamen. Měl symbolizovat lásku mladých milenců, které rytíř pomohl zaplát. Princ trval na tom, aby jej Slovan nosil na památku své pomoci. Bítovský mu vyhověl. Znak planoucího srdce vetkl svému rodu do erbu a ten nám zůstal zachován ve znamení moravskoslezské vsi až do dnešních dní.
