Šlechta mezi galerkou: Pět nejslavnějších lupičů historie

Indický hrdina

kdo: Natwarlal (1912–2009)
zápis do lupičské historie: dokázal prodat Tádž Mahal i indický parlament 

Indický zloděj Mitileš Kumar Srivastava, známý spíš jako Natwarlal, se běžně „živil“ okrádáním lidí a různými podvody. Do síně lupičské slávy jej však vynesly kousky, které se téměř příčí zdravému rozumu: Podařilo se mu prodat nejslavnější indické stavby, mimo jiné Tádž Mahal, prezidentské sídlo Raštrapati Bavan, a dokonce parlament, i se všemi jeho 545 zasedajícími členy!

Vystudovaného právníka trvale pronásledovala policie a nakonec ho odsoudili ke 113 letům za mřížemi. Zadrželi jej celkem devětkrát, po čase však vždy unikl, takže si dohromady neodseděl „ani“ dvacet let. Naposledy ho zatkli v roce 1996, když mu bylo 84 let, při převozu z vězení do nemocnice ovšem za záhadných okolností zmizel.

Oficiálně opustil svět v roce 2009, nicméně jeho bratr tvrdil, že se pohřbu svého sourozence zúčastnil již v roce 1996. „Dvakrát“ zesnulého Natwarlala každopádně v jeho rodné vesnici Bangra stále oslavují jako místního Robina Hooda, a dokonce mu vztyčili pomník. 

Mistr převleků

kdo: Frank Abagnale Jr. (1948)
zápis do lupičské historie: dokázal přelstít bezpečnostní systémy a měnit identitu

Lze podvádění povýšit na umění? Minulost Franka Abagnaleho – jednoho z nejproslulejších zlodějů se „zaměřením“ na finanční podvody – dokládá, že rozhodně ano. Zmíněný Američan vystřídal za svůj život minimálně osm totožností, včetně pilota, lékaře, právníka či zástupce amerického Úřadu pro vězeňství. Ještě mu nebylo ani 21 let, a už byl dvakrát zatčen – i když pokaždé zase unikl. Navzdory veškerým dovednostem nakonec strávil pět let za mřížemi, přesto jej čekala slibná budoucnost: Pro jeho umění obelstít všemožné systémy si ho vytipovala americká vláda a v současnosti Abagnale přednáší o bezpečnosti na akademii FBI. Řídí také vlastní společnost zabývající se odhalováním finančních podvodů. A mimo jiné se stal inspirací pro hlavního hrdinu snímku „Chyť mě, když to dokážeš“, kterého ztvárnil Leonardo DiCaprio.

Pečlivý a hrdý analytik

kdo: Bill Mason (1940)
zápis do lupičské historie: dokázal ukrást šperky z dokonale chráněných rezidencí 

Američan Bill Mason patřil k „odborníkům“ na krádeže drahých šperků a za svou lupičskou kariéru jich podle vlastních slov odcizil úctyhodné množství v hodnotě 35 milionů dolarů (asi 805 milionů korun). Zaměřoval se na soukromé rezidence boháčů a známých osobností, přičemž stavby vždy nejprve pečlivě prozkoumal, analyzoval jejich bezpečnostní systémy a celou akci důkladně naplánoval.

Mason byl na své umění patřičně hrdý, jak ostatně dokládá název jeho autobiografie „Zpověď mistra šperkaře“. Vynikal ovšem i silnou přecitlivělostí, jež ho vedla k dalším kuriózním kouskům: Když například plavci Johnnymu Weissmüllerovi ukradl zlatou medaili, trápily ho výčitky svědomí natolik, že mu ji po několika dnech poslal poštou zpět. Také jeho postava se dočká filmového ztvárnění – práva již koupilo studio Identity Films.

Noblesní lupička

kdo: Doris Payneová (1930)
zápis do lupičské historie: dokázala přinutit prodavače „zapomenout“, kolik šperků jí ukázal 

Jedna z nejslavnějších zlodějek historie Doris Payneová měla zajímavou strategii: Do vytipovaných klenotnictví vždy vstoupila jako výborně vypadají dáma z vyšších kruhů, načež prodejce požádala, aby jí předvedl nabízený sortiment (obvykle diamantových) šperků. Poté se postarala, aby dotyčný „zapomněl“, kolik předmětů jí ukázal, a odcházela s jedním či dvěma cennými kousky – samozřejmě nezaplacenými. Podle klenotníků i policistů vyniká Payneová charismatem i vybranými způsoby, což její okolí často mátlo.

Lupičku během její bezmála šedesátileté kariéry zadrželi víc než dvacetkrát a opakovaně pobývala i ve vězení. Naposledy zatím „udeřila“ loni v Atlantě, kde se pokusila ukrást diamantový náhrdelník. Na motivy jejího života má brzy vzniknout celovečerní film, s Halle Berryovou v hlavní roli.

Netrpělivý zloděj

kdo: Vincenzo Peruggia (1881–1925)
zápis do lupičské historie: dokázal ukrást portrét Mony Lisy za bílého dne 

Opravdový mistrovský kousek, jenž vešel do dějin krádeží, si připsal italský zloděj Vincenzo Peruggia: Za bílého dne odcizil z pařížského Louvru nejproslulejší obraz světa – portrét Mony Lisy – a spáchal tak největší uměleckou loupež 20. století. Peruggia muzeum s legendárním dílem dobře znal, protože tam krátce před činem pracoval. Vše si pečlivě naplánoval na dobu, kdy bylo přechodně zavřeno, a v převlečení za zaměstnance pak cennost nepozorovaně sundal ze zdi (u obrazů tehdy ještě nebyly alarmy).

Nakonec ovšem doplatil na svou netrpělivost: Policie ho dopadla dva roky po krádeži, na udání majitele florentské galerie Alfreda Geriho, jemuž se Peruggia pokoušel věhlasný obraz prodat. Lupič však strávil ve vězení pouze sedm měsíců. Později se oženil a přestěhoval se do Francie, kde pak žil v ústraní až do své smrti v roce 1925.