Orgie po antickém způsobu: Od extatických tanců až po sebekastraci

Předně – tahle událost platí jen pro zvané. A u vchodu do chrámu, údolí či jeskyně se řadí buď jen muži, anebo ženy. Smíšenou účast nečekejte, navíc záleží na tom, k poctě jakého božstva se zrovna ten který orgion koná. Ani program zrovna nepotěší. Sice vás čekají ohně a planoucí pochodně, aroma omamných bylin, účastníci v hábitech a maskách, ale kromě divokého tance, jímž se všichni dostávají do extáze, tu toho moc neuvidíte. 

Zlatým hřebem celého orgía nejspíš bude taneční vystoupení s velkým hadem, nebo surové podřezání a vyvržení berana. A to doufejte, že se neobjevíte mezi uctívači bohyně Kybelé. Ti se totiž ve stavu mystického povznesení během tance sebekastrují. Dohromady tahle událost dobrý dojem nedělá. Jde jen o formu zácviku kněží či kněžek. Tady si vytvářejí duchovní pouto, zavazují se k zachovávání tajemství, učí se rituální praxi. 

Ve své podstatě jde jen o neveřejnou zkouškou generálku mnohem formálněji pojatých mystérií, tedy dramatických inscenací, které se konají pro širší veřejnost. I když se takový orgion koná k poctě Dionýsa, boha vína, kromě výzdoby v podobě zralých hroznů tu konzumní alkohol prakticky nenaleznete. Účastníci se snaží dostat do stavu změněného vědomí rytmický křepčením. Při něm v sobě probouzejí vášeň, vzrušují se a dosahují extáze. Nebo strnulosti. Vcelku tu ale nejde o nic moc odlišného od toho, co uvidíte na parketu vesnické diskotéky po půlnoci. Termín orgía, značící vzrušení, se nicméně v řecké společnosti zažil. Jen v trochu jiných souvislostech.

Hanebnost orgií 

Jen o sto let později se jím totiž označovaly aktivity výrazně nenáboženského charakteru. Většinou v silně negativní konotaci. Když například v roce 346 př. n. l. vyšlou Atény ke králi Filipovi II. Makedonskému – který Řecko vojensky ohrožoval – diplomatickou misi, nedopadne to vůbec podle plánu. Místo vyjednávání se totiž velvyslanci nechají opít na opulentním večírku, který pro ně Filip II. uspořádá. Oblouzní se tak důkladně, že místo smíru začnou podporovat Filipovy dobyvačné ambice. Zradí vlastní lid! Aténský politik Démosthenes pak bude hledat příčinu tohoto skupinového selhání. Uvidí ji v tom, že u Filipa II. servírovaly Atéňanům lahůdky překrásné ženy. Čímž byly zavdány příčiny ke zhýralostem. Přejedení, opití a krásou cizích žen ovlivnění diplomaté se „dostali do stavu vzrušení“. A Démosthenes v této souvislosti pro popis opovrženíhodného chování použije výraz orgie. 

Možná proto se dobré jídlo, pití a překrásné ženy v dalších letech staly řeckým receptem na orgie. Když řečník Aeschines hlasitě obviňoval svého protivníka Timarcha, že své spojence z řad šlechty získává na orgiích skrze zakázaná potěšení, pořád to není to, co bychom asi očekávali. Timarch jen sezval do svého honosného domu flétnisty z širokého okolí a nechal naložit na stůl všemožné pochoutky. Dost možná je pak nechal servírovat kurtizánami, ale stále pořádal jen banket s hudbou. Nic divokého. 

Večírek tyrana 

Divokost orgií začlenili do zábavy mnohem později až Římané. I když je to trochu vratké tvrzení. Oficiálně poprvé se jejich pořádání připisuje politiku Sullovi. A jak měly takové orgie, které pořádal, vlastně vypadat? Na dekadentní zábavě nechyběla přepychová hostina, živá hudba a též vystoupení herců a hereček. Tady je třeba zpozornět. Mezi kurtizánu, poskytující za úplatu sexuální služby, a herečku živící se tancem či pantomimou, se tehdy z hlediska společenské úrovně dávalo rovnítko. Na večírku u Sully měly ženy předvádět svůdné a vzrušení skýtající tance. Kromě pokoukání ale nejspíš nic moc jiného nenabízely, a pokud ano, odehrávalo se to stranou bufetu. 

Orgie, ve smyslu opájení všech smyslů a erotična, rozvíjí ve svém díle až historik Plútarchos. I u něj ale musíme brát popis s rezervou. Svými Životopisy sice vystavoval slavným Řekům a Římanům vysvědčení z morálky a etiky, ale jeho dílo nejspíš ovlivňovali ti, kteří mu za psaní zrovna platili. Když tu a tam píše o nectnostech a zmiňuje i orgie, rozšiřuje jejich popis o jediný detail. To, že ony herečky a tanečnice měly při tanci simulovat sexuální akt a svíjet se v předstíraných křečích. Orgiastických, nikoliv orgasmických. 

Rozmary šílenců 

Potvrzuje to například dobový historik Suetonius, který podobné scény připisuje zábavám v caprijském paláci císaře Tiberia. Na dovolené se zkrátka císař uměl pořádně rozjet. Spíš než prostitutkám prý ale dával při inscenovaných sexuálních vystoupeních přednost hercům a prostitutům, takzvaným spintriae, kteří jako součást programu nabízeli i představení nejrůznějších sexuálních poloh s ukázkami. Atleticky vybavení a ohební mladíci poskytovali v náznacích lekce řecko-římské verze Kámasútry. 

Od demonstrací a náznaků se přešlo k praxi nejspíš až za Caliguly, o jehož osobní zvrácenosti není moc pochyb. V jeho profilu totiž nechybí incest ani zoofilie. Jeho manželka Caesonia mu při všech aktivitách věrně pomáhala a zkrátka se určitě nedržela. A k dokonalosti morálního úpadku to prý dotáhl císař Nero, který propojil zhýralost a neřest v jeden velký kolotoč zábavy. 

Orgie v jeho paláci představovaly symfonii jídla a opojného pití, hudby, poddajných těl mužů i žen, vzduchu prosyceného vůní parfémů a květin, které na hodující sypali otroci. Ale co to? Tenhle nesporně zajímavý a detailní popis, kterému bychom tuze rádi věřili, vychází vlastně jen z jednoho, byť velmi často citovaného historického zdroje. Tím je proslavená Historia Augusta, u níž si bohužel nejsme jisti ani autorstvím, ani dobou vzniku. 

Puritáni a nemravníci 

Zdroj je to krajně nedůvěryhodný, opakovaně usvědčený z nepravd a volně zaměňující fikci za dějepravu. A tušíme, že účelem popisu orgií není nic jiného, než odsoudit zhýralost ve jménu umírněnosti a střídmosti. Skoro jako kdyby to psal nějaký raný příznivec křesťanství. Když třeba svatý Augustin ve svém šestnáctém kázání vykresluje stětí Jana Křtitele, v detailním popisu dohledáme snad všechny smrtelné hříchy – od lenosti přes obžerství až po smilstvo a vraždu. 

Obraz stereotypně předávaný křesťanstvím ovlivněnou historií se dočkal nového rámu vlastně až na sklonku 17. století. Tehdy v něm až zvrácené potěšení nalezli francouzští spisovatelé a jejich věrní čtenáři. Předháněli se v popisu nemravností, toho, kdo co s kým dělal, jak dlouho a kolikrát, čím si u toho vypomáhal a tak podobně. Háček je v tom, že z historických pramenů nevyčteme žádné svědectví přímého účastníka takového divokého večírku. O pořádání nespoutaných orgií a páchání nemravných hanebností nám žalují ti, co na ně pozváni nebyli. A domýšleli si to nejhorší. Dost možná je jimi vytvořený popis zrcadlem jejich vlastní potlačované zvrácenosti. 

TIP: Sex ve městě: Erotické malby v Pompejích šokují svou otevřeností

Zkrátka, orgía řecká pojednávala o něčem jiném, než orgie římské. Ty první byly spíš jen o snaze dostat se tancem do vytržení – plus minus masakr nějakého zvířete za svitu pochodní. Na těch druhých nechybělo dobré jídlo, pití, hudba a nejspíš i pohledná obsluha. Co přesně se ale na orgiích odehrávalo, vlastně nevíme. Může být, že pozvánka k cestě časem na antické orgie by byla ještě nudnějším dárkem než pletené ponožky.