Chtíč a smilstvo našich předků: Co bylo v sexu dovoleno a co se přísně trestalo?

Láska je víra a naopak, jen prosím pozor, jak si ji hodláte projevovat. Že předmanželský sex byl v křesťanské občině nepřípustný, asi nepřekvapí. Ale na pozoru se museli mít i řádně sezdaní manželé. 

Bůh rád rychlovky

Proč? Předně: sex je stále chápán jako věc nečistá. Bohu je milá vlastně jen tehdy, když je určena přímo k plození. Sex bez početí je zábava a k tomu pěkně hříšná. Takže od počátku do konce musíte při vzájemném objetí myslet ne na tělesné radosti a blaho, které vám působí, ale na původní účel splynutí. A hlavně to zbytečně neprotahovat. Fyzická láska trvající „déle než je to nezbytné“ je podle učence a katolického filozofa Tomáše Akvinského hřích.

Těžko ale říct, jak dlouho měl optimální katolický průměr trvat. Tomáš, přezdívaný Doctor angelicus čili Andělský učitel, měl být totiž panicem. Takže v otázkách manželského sexu byl jen teoretikem.

Bezpečný sex?

Ve středověku byl až příliš často k vidění na ulicích měst, mezi děvami lehkých mravů. A bohužel i na svaté půdě, v klášterech. Těch mužských. Čistě technicky jde o sex „mezi nohy“, kdy se společného tělesného kontaktu účastní jen jeden genitál a pokožka druhého subjektu. Je to vlastně finta: protože se tu nachází jen jeden pohlavní orgán, nejde technicky o sex. A tak nemusí být ani plozeno, že? Prostitutky se tak šikovně bránily početí, a zároveň si tím obhajovaly, že nekonají nic až tak nevhodného. Manželé si tak mohli ulevit, aniž by museli sytit další hladový krk.

Jenže církev byla proti a označila toto ukájení za akt konaný proti přírodě. Představitelé víry měli sami máslo na hlavě, protože se takhle ukájeli jejich mniši navzájem. A byl to zase Tomáš Akvinský, který tento čin rovnou označil za sodomii. Tedy zatraceně těžký hřích. A bylo po zábavě.

Podle kalendáře

V neděli si připomínáme jméno Pána, takže je třeba odvrátit se od věcí přízemních, víry nehodných. Není vhodné znesvětit tento den chtíčem. Nic si neplánujte ani na čtvrtek nebo pátek, jsou to dny očistné. Dále proškrtejte všechny dny sváteční, protože třeba sex na Letnice v Den seslání Ducha svatého (9. června), to už je pořádný hřích. A celých těch padesát dní předtím raději také abstinujte. Pak jsou tu dny postní, adventní i před-velikonoční. To máme dalších čtyřicet dní. A je toho samozřejmě víc. Sex nemají mít ženy kojící nebo menstruující.

Takže když to posčítáme, z dvanácti měsíců do roka vám zůstane necelých pět měsíců, ale spíše jednotlivých dní, kdy fyzickou láskou před oltářem řádně sezdaní manželé svým splynutím nejvyšší dozor neurazí. Chce to prostě plánovat dopředu. Jen při tom nezapomeňte na slova sv. Pavla: „Chtíč je bránou do Pekla.“ A je lepší se oženit, než shořet.

Lechtivé myšlenky

Myslíte občas na sex? Chyba! „Je jedno zlo, zlo nad všechny ostatní, které nám trhá duši na kusy. To zlo se mnou vyrostlo od kolébky, bylo se mnou v dětství, dospělosti a nikdy mě neopouští. Mé končetiny kvůli němu selhávají i teď ve stáří. Rozbíjí mou nešťastnou duši, vyprazdňuje mou mysl a zanechává ji slabou a prázdnou. To zlo se jmenuje chtíč.“

Takhle krásně to v 11. století popsal učený Anselm z Canterbury a dal tím jasně na srozuměnou, že i lehké myšlenky špiní naše duše těžkým hříchem. Tím se ale vlastně dostávají všichni raně středověcí věřící do slepé uličky: pokud by si chtěli naplánovat hezký večer spojený s řádným plozením potomků, už myšlenkou na akt samotný hřeší. I kontrola kalendáře pro výběr vhodného data se stává temným činem, který je může přivést do Pekla. Není to ale jediný paradox, které sexuální výchova křesťanů nabízí.

Toužit po manželce?

Sophronius Eusebius Hieronymus, tedy svatý Jeroným, je považován za jednoho ze čtyř otců velké západní církve. To mu sice neupíráme, ale některé jeho výroky ze 4. století nás trápí. Třeba to, že: „Muž, který příliš miluje svou ženu a touží po ní, se stává cizoložníkem.“

Tahle myšlenka navíc mezi křesťanskými učenci zdomácněla, a tak se můžeme i v jiných dílech dočíst, že pokud muž se svou ženou prožívá ve vzájemném splynutí uspokojení, chová se tím k ní jako k ženě prodejné! Takže sex ano, ale nesmí se vám líbit. A opět si vypomůžeme Akvinským, který má lék na každou lidskou radost: „Milostné spojení nemá přinášet žádné uspokojení, je to jen prostředek k početí.“

Máme rádi zvířata…

Zoofilie, tedy sex se zvířaty, je chápána většinou vyspělých společností jako úchylná. Křesťané činili jisté výjimky. V Penitenciálu, zpovědní knize z 6. století, je například podrobně rozebrána odpověď na to, zda je sex „s krávou, zaječicí nebo oslem“ nepřípustný. Nepřípustný sice je, ale jen když je vykonáván mužem, který již ženu má. Za takovou ohavnost se musí kát k očištění celých deset let.

Pokud akt vykoná muž, kterému zatím Bůh nedal ženy, čeká jej pokání v délce čtyřiceti dnů. A pak už je zase všechno v nejlepším pořádku. Takže ano, zoofilie byla proviněním proti víře, ale její závadnost závisela na tom, jestli jste jen upouštěli páru, nebo zahýbali ženě se zvířátky ve stáji. 

Sex v těhotenství?

Zpátky do manželského lože, kde se po většinu roku nic zajímavého neděje. Proč? Protože pokud „muž zasel své sémě, není již třeba dále se ženou líhati“. Sex s ženou, která je těhotná, je zbytečný, protože na potomka už bylo zaděláno.

Církevní učenci byli tehdy zajedno s lékaři v tom, že sex v těhotenství „vede plod na scestí, ubírá mu síly k životu, činí jej defektním, nemocným a krátce žijícím“. Potraty pak byly vysvětlovány právě nepřiměřenou a nevhodnou touhou muže po těhotné ženě, ať už tomu tak skutečně bylo či nikoliv. 

Sebeuspokojování!

Dělal to prý každý, a kdo říká, že ne, ten to dělá dodnes. Možná právě teď. S masturbací je prostě potíž, protože Bůh všechno vidí a musel by být pořádným zvrhlíkem, aby s potěšením koukal zrovna na to, jak si děláte dobře.

Postoj církvi vůči samohaně ale nebyl vždy tak vyhraněný. Ještě v 6. století, pravděpodobně jako pozůstatek uvolněných římských mravů, bylo tohle „zakázané uvolnění“ bráno podobně nezávazně, jako když se vysmrkáte. Přijdete do stáje, a co tam zrovna dělá podkoní? Zajdete do kuchyně, a jak si asi krátí kuchtík čas? A co vlastně dělá šenkýř za pultem v poloprázdné krčmě?

Teprve o sto let později se v Kánonech basilejských začínají objevovat první zmínky o nevhodnosti takového chování. Většinou vám na to kněží naordinovali 20 dní půstu. Mužům, ženám i manželům. Mimochodem, hlásání proti masturbaci vymizí z církevních kázání na skoro padesát let ve 14. století. Kvůli epidemii Černé smrti má tehdy církev dočista jiné starosti.

Jak správně?

Nejprostší, nejpřirozenější a nejčistší je to prostě v poloze zvané misionářské. Název této sexuální pozice vznikl až v 60. letech 20. století, ale je fakt, že četní misionáři se pokoušeli domorodce touto doporučovanou formou sexu kultivovat k obrazu svému od pradávna. Zezadu, jako pejskové? To je animální, primitivní, nevhodné! A dokonce ani při tom misionáři s sebou neměli manželé nějak házet nebo se nemravně pohybovat. Prostě stačilo odevzdat se do rukou božích.

TIP: Hříšní sodomité: Jaké tresty čekaly homosexuály v raném novověku

Kromě jediné správné a několika nevhodných tu ale byly i polohy přímo zakázané. Třeba sex ve stoje – to je hřích! Nemusí totiž při něm dojít k početí, což je vlastně podvod na víře. Podobně neprojde ani projížďka na koni…

Hříchy z největších

Přesto tu bylo pár aktů, které vám garantovaly jednosměrnou letenku do věčných plamenů. Pokud byste vsadili na anální sex, zklamali byste se. Byl sice hříšný, ale dalo se z něj vymodlit. Zle s vámi bylo, pokud jste si vytvořili sexuální pomůcku „velikosti a tvaru společníka, který by ukojil vaše tělesné tužby“. Ano, tady se cílilo hlavně na ženy. Tyhle chodící nádoby hříchu prostě církev nebrala vážně a za používání náhražek je čekalo nejméně pět let pokání.

Hříchem největším byl ale orální sex. Jak se píše v Paenitentiale Theodori: „Kdokoliv vnese sémě do úst je horší než sám Ďábel a je odsouzen k záhubě do konce svých dní.“