Okouzlující, rytířský a pod vlivem manželky: Král Ludvík Jagellonský
Je zřejmé, že ani v případě Ludvíkova vyváznutí ze zrádných bažin by nečekala česko-uherské soustátí pravděpodobně šťastná budoucnost
Historik Josef Macek se pokusil z dostupných informací poskládat charakteristiku Ludvíka Jagellonského, ale je to dost těžké u krále, který nastoupil na trůn v deseti letech (1516) a zemřel o dalších deset let později.
Mladý král
Je dost nejisté, nakolik byly jeho činy i charakterové vlastnosti ovlivněny mládím a mohly se v dospělosti změnit. Panovník měl evidentně slabou vůli a snadno se nechal ovlivnit svými rádci. Ale těžko můžeme od desetiletého dítěte čekat něco jiného. Silnému vlivu uherských magnátů nešlo uniknout. Navíc i české stavy (či spíše jednotlivé zájmové skupiny) posílaly do Budína za králem spoustu žádostí, případně upomínek.
Na královského mladíka měla vliv i energická manželka Marie Habsburská. Sňatky mezi Habsburky a Jagellonci domluvil už roku 1507 ještě císař Maxmilián Habsburský (vládl 1493–1519), jež se proslavil právě ambiciózní sňatkovou politikou, která umožnila Habsburkům takřka ovládnout na další staletí evropskou politickou scénu. Císařův vnuk Ferdinand, který měl zdědit rakouské země, si vzal Ludvíkovu sestru Annu Jagellonskou a sám Ludvík byl zaslíben císařově vnučce Marii. Do Budína připlula královna ale až na konci roku 1521 a pro krále znamenal její příjezd významný životní zlom. Na patnáctiletého mladíka o rok starší sebevědomá manželka silně zapůsobila. Marie zvyklá od svých bratrů Ferdinanda a Karla V. na silné prosazování královské vlády, byla dost roztrpčená z poměrů na budínském dvoře, kde královo slovo nemělo takřka žádnou faktickou váhu. Pod Mariiným vlivem začal Ludvík více vzdorovat tlaku magnátů a královských rádců, ale fakticky to byl spíš marný zápas s větrnými mlýny. Problém byl v totální zadluženosti Jagellonců, za což mohl svou nedůslednou správou královské komory už Vladislav Jagellonský.
Výrazným rysem Ludvíkovy osobnosti byl také obdiv ke středověkým rytířským ideálům. U mladíka rozmazlovaného na budínském dvoře a připravovaného na budoucí roli krále je něco takového zcela pochopitelné. Považoval sám sebe za pevnou hráz křesťanstva a obranu proti Turkům za svoji svatou povinnost. To byl také hlavní důvod, proč v tomto případě odmítal rozumné rady o opatrném postupu a návrhy k jednání s tureckým sultánem. Varovala ho i manželka a švagr Ferdinand, kteří odmítli uherského krále v tažení podpořit. Ale jinak váhavý a snadno ovlivnitelný Ludvík byl v tomto směru skálopevně přesvědčen, že křesťanský král s nevěřícími nevyjednává. Proto dal na rady papežského vyslance a vytáhl do pole proti sultánovi bez sebemenší šance na úspěch.
