Od ikony ke kýči: Mýtus krásné císařovny Sissi žije dodnes

Ve druhé polovině 19. století znal v Rakousko-Uhersku obrazy a fotografie mimořádně atraktivní panovnice skutečně každý. Stala se z ní první novodobá ikona, jejíž tvář vévodila dobovým médiím. Vděčila za to technickému pokroku, neboť vstoupila na veřejnost v době, kdy triumfovala fotografie a noviny i časopisy horečně sháněly obrázky celebrit. A mezi nimi vynikala tajemná a krásná císařovna. 

Ta předjímala to, co dělají dnešní influenceři, jelikož rozhodovala o tom, které vyretušované fotografie budou zveřejněny a které nikoliv. Aktivně se tak podílela na vytváření svého mediálního obrazu. Jakmile její tvář začaly hyzdit vrásky, skrývala ji za závojem či vějířem, již nikdy neseděla portrétistům, a dokonce se přestala fotografovat. Z toho důvodu nejsou k dispozici žádné fotografie stárnoucí panovnice, můžeme obdivovat pouze snímky věčně mladé pohádkové císařovny. 

Cesta ke druhému životu 

Mýtus tajuplné Alžběty Bavorské přezdívané „Sissi“ se definitivně zrodil po její tragické smrti v sobotu 10. září 1898, kdy ji na břehu blankytně modrého Ženevského jezera propíchl italský anarchista pilníkem. Kdyby zemřela jako stará paní, určitě by se o ní dnes tolik nemluvilo. Rovněž rakousko-uherské úřady začaly tématu ovdovělého císaře a jeho zavražděné krásné manželky využívat pro monarchistickou propagandu. S jejím portrétem se razily mince, vydávala alba, poštovní známky, nejrůznější užitkové předměty či suvenýry. V každé zemi, kde ráda pobývala, se zřizovaly výbory na stavbu památníků. 

Lidé se o krásnou panovnici nepřestali zajímat ani po zániku monarchie v roce 1918. Jedním z ikonografických symbolů „starého světa“, který byl rozmetán na krví zalitých bojištích první světové války, ale po němž se bývalým poddaným začalo velmi záhy stýskat, se stal portrét osmadvacetileté císařovny v tylové róbě krémové barvy a s vlasy posetými briliantovými hvězdami, která na diváka hledí přes rameno, německého malíře Franze Xavera Winterhaltera.

Kudy za krásnou panovnicí? 

Kam směřují tisíce turistů, aby mohly zhlédnout místa paměti, spjatá s mytickou Sissi? Nejvíce jich putuje do Vídně, kde se pietně klaní jejím ostatkům v Císařské hrobce pod Kapucínským kostelem. V nedalekém císařském farním Augustiniánském kostele si pak mohou představovat skvostnou scenérii „svatby století“, při níž se Alžběta v pondělí 24. dubna 1854 provdala za Františka Josefa I. 

Sisi Museum v císařské rezidenci Hofburgu ročně navštíví téměř milion turistů. Mezi více než 300 vystavenými předměty mohou obdivovat císařovniny šaty, dopisy, nábytek, obrazy, fotografie, deštníky, vějíře a rukavice, části oděvu, kosmetické recepty, sklenice na mléko, lékárničku, ale také její pravou botu, kterou měla obutou na oslavě stříbrného výročí svatby, nebo její cestovní skříňku s kartami. Vedle originálu císařovnina úmrtního listu je zde vystavena i posmrtná maska a smuteční mašle z katafalku od její sestry Marie, kde je zlatým písmem napsáno „Addio Regina –Tua Mari“ (Sbohem královno, Tvá Marie). 

V Hofburgu pak turisté většinou navštíví i apartmány, kde panovnický pár bydlel. Ve druhém hlavním sídle, zámku Schönbrunn, kde Alžběta s rodinou občas pobývala v létě, je vystavena například její vlečka ze svatebních šatů a její kočáry. Méně turistů již zavítá do městského paláce Hermesvilla, který dostala od manžela, do barokního zámku Laxenburg, kde strávila líbánky a narodily se zde dvě z jejích dětí, nebo do císařské vily v Bad Ischlu, kde se zasnoubila.

Ve všech muzeích a palácích si návštěvníci mohou vybírat z nepřeberného množství suvenýrů, sladkostí, knih, pohlednic, mincí, porcelánových souprav, hrnků a hrnečků, sněhových koulí, pečetidel s voskem, dóz, cukřenek, medailonků, kabelek, magnetek, alkoholu, sametových sáčků se sušenými květy, rtěnek nebo obalů na smartphone. A z mnoha výrobků se na nás záhadně usmívá Sissi jako jakási habsburská Mona Lisa. 

Náročnější nadšenci nakupují kopie císařovniných šperků, jako byly diamantové hvězdy do vlasů, náhrdelníky, náramky, prsteny či náušnice. Císařovnin mýtus samozřejmě cíleně podporují i rakouští podnikatelé a politici, neboť jim přináší obrovské zisky. Sissi rakouským obchodníkům každoročně vydělává miliony eur. 

V literatuře krásné… 

Císařovna se stala hlavní postavou hned několika románů. Je příznačné, že většinu z nich napsaly ženy. K nejznámějším určitě patří britská autorka románů červené knihovny Barbara Cartland. V roce 1992 vyšla česky její kniha Sissi: soukromý život Alžběty, císařovny rakouské. Pro úplnost dodejme, že spisovatelčina dcera byla nevlastní tchyní idolu 20. století – princezny Diany, která měla s císařovnou mnoho společného. Další knihy o Sissi francouzské spisovatelky Nicole Avril stejně jako její německé kolegyně Gaby Schuster a norské literátky Clara Tschudi do češtiny přeloženy nebyly, k dispozici máme pouze román Sisi: sen o lásce německé spisovatelky Gabriele Marie Cristen. 

V dnešní době posedlé detektivy a spletitými vyšetřováními nepřekvapí, že rakouský spisovatel Thomas Brezina nechal v císařovnu v kriminálním románu Sisis schöne Leichen. Kaiserin Elisabeth ermittelt (Sisiiny krásné mrtvoly. Císařovna Alžběta vyšetřuje) vyřešit případ vraždy. Vysvětlil to tím, že „mluvila několika jazyky, byla vzdělaná a zjevně inteligentní. Mnozí jsou přesvědčeni, že svůj potenciál téměř nevyužila. V mém románu ano“. Z českých autorek se tématu chopila Soňa Sirotková a vydala v roce 2008 historický román Říkali mi Sisi, a o šest let později Sisi. Rodokmen duše. Čtenáře v anotaci vyzývá: „Pokusme se ji nyní pochopit v širokém záběru života její duše.“ 

…i odborné 

Knižní trh je neustále zaplavován novými vědeckými a popularizujícími publikacemi o císařovnině životě, jejichž autoři čtenáře ubezpečují, že příběh o excentrické panovnici pojali z nového úhlu. V mnoha případech se ale nejedná o nové objevy, nýbrž o opakování známých poznatků. První významný a dodnes čtivý životopis Alžběta: zvláštní žena publikoval rakouský životopisec a aristokrat Egon Caesar Corti v roce 1934. V podtitulu se uvádí „Podle písemné pozůstalosti císařovny, deníků její dcery a dalších nezveřejněných dokumentů“. Česky vyšel až v roce 2008. 

Rakouská historička Gabriele Praschl-Bichler pojala knihu o císařovně Císařovna Alžběta: mýtus a pravda, která vyšla česky v roce 1998, jako literaturu faktu a zaměřila se především na její vnitřní svět. Později vydala i knihu Kondiční a dietní program císařovny Sissi. Nejmodernější a nejkvalitnější biografii dosud napsala německo-rakouská historička Brigitte Hamann. V češtině vyšla v roce 2011 pod názvem Alžběta: císařovna proti své vůli. Významně poopravila romantický obraz o panovnici, mimo jiné zjistila, že Alžběta nebyla ve Vídni oblíbená, málokdy se zde nechala vidět, takže Vídeňané po ní příliš netruchlili.

Rakouská historička Martina Winkelhofer, která přednášela i v Praze, vydala v loňském roce knihu Sisis Weg. Vom Mädchen zur Frau – Kaiserin Elisabeths erste Jahre am Wiener Hof (Sisiina cesta. Z dívky ženou – První léta císařovny Alžběty u vídeňského dvora). Věnovala se císařovnině každodennímu životu a mimo jiné uvedla, že čtyři vychovatelky, s nimiž vyrůstala, měly jedno společné: byly to mladé ženy bez životních zkušeností. Tyto vychovatelky nemohly Alžbětě říci nic o jejích budoucích úkolech manželky nebo matky. Dále zdůraznila, že příběh císařovny se dotýká i současných problémů žen, emancipace a tématu duševního zdraví. 

Na stříbrném plátně 

Ve třicátých letech o nešťastné panovnici vycházel román na pokračování, který posloužil rakouskému režisérovi Ernstu Marischkovi jako podklad pro scénář filmové trilogie Sissi, již natočil v padesátých letech 20. století. Hlavní hrdinku ztvárnila líbezná a dojemně křehká herečka Romy Schneiderová. Tato naivní pohádka byla nejen největším kostýmním filmem, jaký kdy rakouské studio natočilo, ale především světovým trhákem. Do kin se valily miliony návštěvníků, aby zhlédly nejslavnější milence podunajské monarchie. A k tomu přibyly stamiliony televizních diváků. Díky trilogii Alžbětin mýtus triumfoval na celém světě. 

Další filmová a televizní ztvárnění Alžbětina života stojí ve stínu Marischkova sladkobolného eposu. Také televizní seriál Komisař Rex se přiživil na populárním tématu a v třináctém dílu Sisi páté série se spolumajitelka oděvního salonu snaží tajně po nocích vžít do role císařovny a zavolá si na projížďku rakouské metropole fiakr. Výlet končí tragicky, kočí je mrtev. Vrah samozřejmě použil jako vražedný nástroj pilník. Poslední televizní počin, německo-rakouský seriál Sisi (2021) ztvárnil císařovnu jako moderní ženu, prototyp bojovnice za rovnoprávnost, krasavici, kterou „terorizují“ dvořané. Neopomněl při tom přidat mnoho erotických scén, včetně sebe ukájející princezny. 

V roce 2022 byl do kin uveden rakouský film Corsage (Korzet) o stárnoucí panovnici, která se vyrovnává s otázkou po smyslu existence, když už nemůže být ideálem krásy. Do německých kin zase v roce 2023 zamířil film Sisi und ich (Sisi a já) o císařovnině dvorní dámě a její lásce ke své paní. A konečně i Netflix neodolal a v roce 2022 uvedl na obrazovky šestidílný seriál The Empress (Císařovna), ve kterém je ikona císařské rodiny „neobvyklá, genderově fluidní a bisexuální“. 

Věčný mýtus 

Velký úspěch měl již ve 30. letech minulého století v meziválečné Vídni muzikál Sissi. Podobně si velké popularity vydobyl v 90. letech minulého století muzikál Elisabeth, ve kterém „muzikálový“ vrah na konci prozpěvuje: „Zavraždil jsem ji, protože to chtěla.“ Muzikál se stal vývozním artiklem a vedle německy mluvících zemí byl hrán i v Japonsku, Jižní Koreji a Číně. S více než jedenácti miliony diváků se jedná o nejúspěšnější německojazyčný muzikál všech dob.

Alžběta se milionům diváků vryla do paměti jako krásná, křehká a nešťastná žena, která se nehodila do své doby. Nevadí jim, že originál byl zcela jiný, že skutečná císařovna nemá s pohádkovou Sissi nic společného. Nechtějí slyšet o tom, že neurotická císařovna zasvětila svůj život kráse, nikoliv manželovi, dětem a poddaným. Nepozastavují se nad tím, že si kvůli dietám ničila zdraví, jezdila na koni obkročmo jako Hun, cvičila jako Jane Fondová a mytí vlasů dlouhých až k patám jí zabralo téměř celý den. A tak je jisté, že Alžbětin příběh ani v našem století nevyjde z módy…