Ocelový beran z Apenin: Italský tank C1 Ariete

Ještě v první polovině roku 2024 se často hovořilo o chystaném pořízení nových tanků Leopard 2A8 pro armádu Itálie. Plány ovšem zkrachovaly, což údajně přivodila zejména neochota německé zbrojovky KMW zapojit italský průmysl do sériové výroby v měřítku, jaké si Řím představoval. Italové se však záměru zakoupit nové obrněnce nevzdali, a proto se záhy rozběhla jednání s konkurenční německou  firmou Rheinmetall. Italská zbrojovka Leonardo by s ní měla vybudovat společný vývojový a výrobní podnik, jenž by měl na Apeninský poloostrov dodávat bojová vozidla pěchoty Lynx KF41 a tanky Panther KF51. 

Vojsko si ale zatím chce ponechat i nynější tanky Ariete, které vznikaly ještě podle požadavků konce studené války, ovšem dosud spolehlivě slouží. Plánovaná modernizace se sice hodně opozdila, avšak upravené obrněnce se snad již konečně blíží k zavedení do řadové služby.

Plány a skutečnost

Domácí ozbrojené síly od 60. let spoléhaly na americké M60 Patton, k nimž poté přibyly ještě německé Leopardy 1, které licenčně vyráběla zbrojovka OTO Melara. Na počátku 80. let však již tyto konstrukce nevyhovovaly aktuálním požadavkům bojiště, takže padlo rozhodnutí zařadit do služby nový tank. Krátce se uvažovalo o Leopardu 2, ovšem posléze dostalo přednost domácí řešení. 

Ozbrojené síly žádaly vozidlo s vysokou terénní průchodností, jež dokáže účinně bojovat ve dne i v noci a vést palbu i za pohybu. Program dostaly na starost firmy OTO Melara a IVECO (respektive Fiat-IVECO), které za tím účelem v roce 1984 založily dosud fungující konsorcium CIO (Consorzio IVECO OTO Melara).

Vedle tanku vyvinuly i dvě další obrněné platformy pro domácí využití, a sice kolový stíhač tanků B1 Centauro a pásové  „bévépéčko“ VCC-80 Dardo. Tank dostal název C1 Ariete (beran či beranidlo), jednalo se zároveň též o odkaz na italskou tankovou divizi, jež bojovala za druhé světové války. Zpočátku armáda poptávala 700 kusů ve dvou várkách, z nichž první měla čítat 400 tanků základní verze, zatímco druhá by obsahovala jednak obrněnce zdokonalené podoby a také odvozená speciální vozidla, například mostní nebo ženijní.

První prototyp vznikl v roce 1986, do konce dekády absolvovalo zkoušky dalších šest a v roce 1992 následovalo prvních pět kusů zaváděcí série. Konec studené války však přinesl škrty v obranném rozpočtu, které se projevily ve zpožděních a podstatné redukci plánů. Druhá várka tak byla zcela zrušena a objem první se snížil na polovinu, tedy 200 kusů základní verze. Plnohodnotná sériová produkce měla začít v roce 1993, ovšem ve skutečnosti se tak stalo až o dva roky později. Celý kontrakt se proto podařilo dokončit až v roce 2002, kdy italská armáda převzala poslední (dvoustý) sériový C1 Ariete.

Německý podvozek

Za rychlý průběh počáteční fáze projektu vděčí obrněnec i faktu, že navzdory oficiálním prohlášením nejde o konstrukci čistě italského původu. Společnost OTO Melara se totiž mohla opřít o dřívější spolupráci se západoněmeckým průmyslem, a tak převzala některá řešení z „rodiny“ Leopardů.  Především v podvozku C1 Ariete se tudíž uplatňují některé komponenty a systémy, jež se shodují s Leopardem 2, přestože vzhledově působí italský design výrazně odlišně. 

Základní koncepce se shoduje se západními tanky té doby – řidič vpředu, motor vzadu a věž se třemi muži uprostřed. Oním motorem je turbodieselový dvanáctiválec Fiat-IVECO MTCA V12, který má objem téměř 26 litrů a vznikl jako spojení dvojice šestiválců, jež pohánějí lehčí obrněnce B1 Centauro a VCC-80 Dardo. K přenosu maximálního výkonu 956 kW slouží automatická převodovka německého původu ZF LSG3000, jež nabízí čtyři stupně vpřed a dva vzad. Maximální rychlost dosahuje 65 km/h a zrychlení z 0 na 32 km/h vozidlo zvládne za šest sekund. 

Motor a převodovka tvoří takzvaný power-pack, jehož výměna se dá provést za méně než hodinu, a to i v polních podmínkách. Hmotnost ariete činí asi 54 tun, a tudíž je poněkud lehčí než většina soudobých západních typů, ovšem i jeho motor produkuje o něco nižší výkon. V zájmu zajištění vysoké pohyblivosti vozidla musí velmi často pracovat ve vysokých otáčkách, což se zákonitě odráží v nadměrném zatěžování a poklesu životnosti. Také proto se od začátku plánovala perspektivní montáž agregátu s vyšším výkonem. Ariete spočívá na sedmi párech pojezdových kol, zavěšených na torzních tyčích, a užívají hydraulické tlumiče. Příspěvek německého průmyslu představují i jeho pásy, které vyrobila tamní společnost Diehl.

Kanon a řízení palby

Konstrukce věže s nápadně skloněným čelním pancířem se nejspíše inspirovala u challengerů a abramsů, kdežto základní podoba Leopardů 2 má čelo věže kolmé. V ní se nachází kanon s hladkou hlavní ráže 120 mm, který společnost OTO Melara vytvořila coby derivát úspěšné německé konstrukce Rheinmetall Rh 120. Disponuje ejektorem plynů a tepelnou ochranou hlavně. Jeho stabilizaci ve dvou osách zajišťuje elektrohydraulický systém. Dělo se nabíjí manuálně a pohotovostní zásoba 15 nábojů se nalézá přímo ve věži, avšak (na rozdíl od většiny dalších západních typů tanků) od prostoru osádky ji neodděluje pancéřová přepážka. Zbylých 27 kusů munice leží v korbě. Vedle děla je instalován koaxiální kulomet MG 42/59 ráže 7,62 × 51 mm NATO, tedy italská kopie německého MG 3. Stejné „emgéčko“ umístěné na střeše věže vedle poklopu ovládá ručně velitel. Zásoba munice pro oba kulomety činí 2 500 ran v pásech po 100 nábojích.

Vozidlu slouží systém řízení palby OG14L3 TURMS italské společnosti Officine Galileo. Obsahuje denní zaměřovač střelce, infračervený zaměřovač střelce, denní a noční panoramatický senzor velitele SP-T-694, laserový dálkoměr, meteorologický senzor a balistický počítač. Systém má schopnost „hunter-killer“, takže velitel může „předávat“ zaměřené  cíle střelci, jenž na ně vede palbu, zatímco velitel již vyhledává další objekt. Komplet disponuje také schopností zaměřovat a střílet na pomalé vzdušné cíle, zvláště vrtulníky. Infračervený senzor dokáže detekovat běžné vozidlo na dálku 1 500 metrů. 

Na tanku se nacházejí i dvě čtveřice vrhačů 80mm dýmových granátů GALIX a detektor laserového ozáření Selex RALM. Samozřejmostí je též filtrační a ventilační systém pro vedení činnosti v zamořeném prostředí.

Tři tankové pluky

Pasivní ochranu tanku zajišťuje kompozitní pancéřování, avšak jeho přesné složení a odolnost podléhá utajení, což platí o takřka všech soudobých tancích. Od nich se ale C1 Ariete významně odlišuje skutečností, že se nikdy nepředváděl na zbrojních veletrzích a domácí průmysl nikdy nevyvinul větší snahu o jeho export. Vyrobilo se tak jenom oněch 200 sériových kusů pro italskou armádu, jež v současnosti provozuje 160 kusů ve třech plucích (32. tankový, 132. tankový v brigádě Ariete a 4. tankový v brigádě Garibaldi). Zbylé čtyři desítky vozidel slouží pro výcvik ve dvou armádních školách, případně stojí ve skladech.

Prakticky současně s dokončením dodávek se začalo mluvit o modernizaci těchto tanků, respektive o projektu C2 Ariete, občas  označovaném jako Ariete Mk 2. Mezi hlavní prvky měl náležet již zmíněný výkonnější motor, kromě kterého měl obrněnec obdržet také modulární bloky přídavného pancéřování a nový systém řízení palby.

Z rozpočtových důvodů se však hloubková modernizace opakovaně odkládala, ačkoli část vozidel absolvovala montáž soupravy PSO (Peace Support Operations) pro nasazení v zahraničních misích – Italové totiž vyslali stroje Ariete do bývalé Jugoslávie a do Iráku. Jejich kontingent bojoval v Iráku od jara 2003 do prosince 2006, a to zejména v oblasti Násiríje. 

Základní prvky sady PSO tvoří bloky dynamické ochrany, instalované na bocích korby a zlepšující odolnost především proti kumulativním hlavicím pancéřovek. U ručně ovládaného kulometu velitele na věži se objevil pancéřový štít a některé fotogra e z Iráku ukazují také tanky s dalším kulometem a štítem, tentokrát u poklopu střelce. Neví se ovšem, zda v tomto případě šlo o „předpisovou“ součást soupravy PSO, nebo spíše o lokální improvizaci.

Rozsáhlá modernizace C2

Průběžně se objevovaly i další zprávy o plánované modernizaci na variantu C2 Ariete, z nichž některé působily hodně ambiciózně. Zmiňovaly například hydropneumatické zavěšení kol, jež by dovolovalo změnu světlé výšky vozidla, dálkově ovládanou zbraňovou stanici s kulometem či dokonce nabíjecí automat pro kanon. Tyto pokročilé prvky dosud zůstávají ve stadiu úvah, ale komplexní modernizační projekt pro tanky Ariete se nakonec přece jen rozběhl, jelikož italská vláda 2. srpna 2023 podepsala s konsorciem CIO smlouvu o modernizaci tanků C1 Ariete na variantu C2. Pro tento program se někdy užívá i označení Ariete AMV (Ammodernamento di Mezza Vita), což je ekvivalent pojmu MLU (Mid-Life Update, tedy modernizace v polovině plánované životnosti).

Dle smlouvy jde o upgrade 90 vozidel a opci na dalších 35 kusů. Tanky obdrží modulární bloky pasivního a dynamického pancíře a zvýšenou ochranu dna korby vůči minám. Systém řízení palby TURMS (mimochodem technicky příbuzný typu TURMS-T, jenž se nalézá v českých T-72M4 CZ) projde modernizací do podoby TURMS-D. Má nabízet vyšší přesnost a bude obsahovat nové součásti firmy Leonardo, a to zaměřovač střelce Lothar-SD a panoramatický zaměřovač velitele Attila-D. Stejné senzory užívá rovněž osmikolový stíhač tanků Centauro II. Na pozici střešního 7,62mm kulometu MG 42/59 se má objevit M2HB ráže 12,7 mm, obrněnec dostane i čistě elektrický systém ovládání věže a kanonu a nové radiostanice opět od značky Leonardo. 

Bojová hmotnost kvůli těmto změnám vzroste na 62,5 tuny, takže proběhne i přestavba motorů, jejichž výkon se zvýší na 1 200 kW. Tanky získají rovněž nové převodovky Renk HSWL 295TM a širší pásy. Nyní procházejí zkouškami tři ověřovací kusy, první modernizovaný vstoupí do služby údajně v roce 2025 a domluvená přestavba 90 tanků se završí v roce 2029.

---

Čtěte také:

Dravá kočka a její konkurenti: Jaké jsou přednosti a nedostatky tanku Leopard 2

Německo odsouhlasilo dodání tanků Leopard 2 na pomoc Ukrajině, přičemž v prvním kroku poskytne válkou sužované zemi čtrnáct tanků Leopard 2A6 a povolí jejich reexport z dalších zemí. Co vše...