Nepostradatelné markytánky: Jak to bylo se ženami v Napoleonově armádě?

Voják žil obklopen dalšími vojáky a ženská bytost pro něj byla mnohem vzácnější, než pro civilistu. Byl většinou mladý, plný energie, pochopitelně i sexuální, a zajímaly jej všechny osoby opačného pohlaví, mladé i starší, svobodné, vdané i vdovy. Ženy naopak podléhaly kouzlu uniformy (pokud byla vyčištěná a spravená), mužným knírům i drsně galantnímu chování, tolik odlišným od dvoření chasníků a měšťanských či řemeslnických synků.

Nepostradatelné společnice

V armádě bývalo žen pramálo. Předpisy povolovaly čtyři na batalion a myslely se tím nepostradatelné kantýnské či markytánky, jejichž kantýny se stávaly společenským centrem jednotky, „salonem“ mužstva i důstojníků.

„Ty dámy obvykle začínaly tak, že šly za vojákem, který jim vnukl něžné city. Nejprve jste je viděli jít pěšky se soudkem kořalky na popruzích přes prsa. O týden později už seděly pohodlně na nalezeném koni. Vlevo, vpravo, vepředu i vzadu měly dovedně a rovnoměrně upevněny soudky, klobásy, uzenky a sýr. Na konci měsíce už jim obvykle patřil povoz s dvojspřežím, plný zásob všeho druhu, což jen dokládalo rostoucí výdělečnost jejich živnosti.“ psal kapitán Blaze.

Markytánky se těšily úctě a generál Lasalle, největší husar všech dob, napsal dokonce pro jednu z nich jménem Fanchon kuplet, který se stal jednou z nejoblíbenějších písní Napoleonovy armády:

„Jak je její náruč žhavá, 

s námi se směje i pije, 

stejnou si vyzpěvuje, 

patří jí náš dík i sláva...“ 

Mnoho těchto žen vojenským životem zdrsnělo a okoralo, přesto jim však zůstalo citlivé srdce. Ne pro lásku, ale pro pomoc vojákům, kteří tvořili jejich velkou rodinu. Obětavě se staraly o nemocné a raněné, mnohé s chlapskou statečností vyvlekly zkrvavené z nejhustší palby či seče a spousta vojáků jim vděčila za život.

TIP: Němá tvář armády: Jakou roli hrál pes v Napoleonových bitvách?

Cathérine Béguin od 14. lehkého pluku nesla svého raněného manžela k ambulanci na zádech plných osm kilometrů! Kantýnskou Casajusovou od 57. řadového pluku citoval armádní rozkaz (a citace v rozkaze znamenala jednu z vojenských pochval), že navzdory husté palbě dvakrát pronikla na planinu, na níž zuřila bitva, jen proto, aby vojákům nalila na posilněnou kořalku. Plné dva soudky – a zdarma!