Nejoblíbenější dezert našich předků? Sladká kaše na sto způsobů!

Varmuža bývala vařená ovocná kaše s medem a kořením, zatímco kaše připomínala spíše hašé. Kaše i varmuže se často kořenily i sladily zároveň, cukrem nebo medem. Sladké kaše byly přitom jídlem slavnostním a dbalo se nejenom na jejich chuť, ale i na vzhled a barvu.

Oslaďme si život

 „Kaše vyložená ze sladké smetany: Zastav smetanu do kotlíku, vraž do ní vajec dvaceti nebo třiceti. Přilijž tam vína, a když se srazí, vezmi malvazí (to jest uleželého piva) neb dobrého sladkého vína, stluč to v hmoždíři, rozpusť tím vínem, a vlej zase do kotlíka a dej řeckého vína a mandlí. Dej též skořice dosti, jiného žádného koření netřeba. A když by dobré bylo, dej na mísu.“

Dělala se ale i „kaše mléčná neškodná,“ kdy se rozdělala nejprve krupice s vejci, pak se uhnětla a usušila, načež se teprve rozdrobená zavařovala do smetany. „Kaše zdravá žaludku“ se zase připravovala z vína, žloutků a cukru. Zajímavé jsou i jejich názvy: klokočinka, hnedka (což byly rychlé prosné kaše), režná (se připravovala z ječmenných krup), a také kaše z „roubenky“ (z ovesných krup nebo přímo z ovesné mouky).

Charakteristickou potravinou panské kuchyně byl cukr. Tehdy byl znám jenom třtinový, který dováželi zahraniční obchodníci. Cukr se jako koření přidával často k masu, zejména k rybám, a do omáček. Nade všechny moučné i sladké dobroty vynikaly koblihy. Koblížek míval svůj nejslavnější čas o masopustu a představoval vrcholnou delikatesu. Slovo „kobližný“ neznamenalo nic jiného než „lahůdkový.“ Bohatší i chudší si pochutnávali často na perníku a na panský stůl patřil marcipán a cukrovinky. Z luštěnin se jedl jenom hrách a to jak na panském, tak i na selském stole. Páni si ho ovšem nechali rafinovaně připravovat, třeba s cukrem jako smažené koblížky nebo sladké homole.