Nečekaný objev: Ultrafialové záření aktivních galaktických jader může být příznivé pro život
Nová studie ukazuje, že intenzivní záření supermasivních černých děr nemusí být jen ničivým faktorem, ale může paradoxně přispívat k ochraně a podpoře života na planetách s kyslíkovou atmosférou.
V centru většiny velkých galaxií se nachází supermasivní černá díra, jejíž hmotnost odpovídá milionům a někdy i miliardám Sluncí. Některé z těchto gravitačních monster jsou poklidné a v podstatě nenápadné. Když se ale supermasivní černá díra dostane ke kosmické „potravě“ v podobě kosmického plynu a prachu, pustí se do „jídla“ a přitom intenzivně září.
Centrum galaxie se v takovém případě přepne do módu aktivního galaktického jádra (AGN) a stane se nejzářivějším objektem široko daleko. Asi jen málokdo by čekal, že by v takových podmínkách mohl prosperovat život, pokud by se tam nacházela planeta vhodná pro život našeho typu. Jak ale ukazuje výzkum týmu astrofyziků, zdání někdy opravdu klame.
Život u supermasivní černé díry
Výzkumná pracovnice Kendall Sippy z americké Middlebury College a její spolupracovníci nedávno dospěli k překvapivému závěru: záření aktivního galaktického jádra by podle vědců mohlo mít na život nikoliv smrtící, ale kupodivu pozitivní vliv. Jde o první konkrétní měření, tedy v podobě počítačových simulací, které určuje, jak by mohlo ultrafialové záření aktivního galaktického jádra změnit atmosféru zasažené planety.
Podle výsledků simulací, které zveřejnil odborný časopis Astrophysical Journal, záleží vliv ultrafialového záření na vzdálenosti planety od zdroje záření, a také na tom, zda už na ní život existuje a ovlivňuje atmosféru či nikoliv. Simulace zahrnovaly nejen Zemi, ale celé spektrum podobných světů s různým složením atmosféry.
Simulace ukázaly, že důležitá je přítomnost či absence kyslíku. Pokud je totiž atmosféra planety zasažené ultrafialovým zářením aktivního galaktického centra bohatá na kyslík, ultrafialové záření vyvolává tvorbu dalšího ozonu. Díky tomu ozonová vrstva roste a odráží škodlivé záření zpět do vesmíru, což poskytuje větší bezpečí životu na takové planetě. Čím více kyslíku má planeta v atmosféře, tím větší vliv tento mechanismus má. Na planetách bez kyslíku by stejné záření bylo pro život naopak smrtící.
