Masaryk a alkohol: Prezident se o ostřízlivění národa snažil marně

Mezi takové snílky patřil první československý prezident Tomáš Masaryk. V roce 1901 vystoupil se svým projevem na 8. Mezinárodním protialkoholním sjezdu ve Vídni. Tam se veřejně přihlásil nejen k abstinenci samotné, ale i k organizovanému protialkoholnímu hnutí. Ve svém spise „Sebevražda“ se zabýval právě škodlivými vlivy ethanolu. Vystihl vztah mezi alkoholem a pohlavní promiskuitou pádnou větou: „Kde Bakchus topí, za kamny sedí Venuše.“ 

Do boje

Leč Masaryk ve svých snahách o ostřízlivění národa neuspěl. Dalo by se však říci, že si z toho starý profesor vzal ponaučení, že do budoucna by měl své úsilí věnovat daleko střízlivějším projektům, a začal svůj mnohem úspěšnější boj za nezávislost Československa. Stejně jako na mnoho dalších Masarykových myšlenek, také na jeho ideu abstinence navázali jiní. 

Boj proti alkoholismu neboli slovy profesora sociologie Břetislava Fousky boj proti všeobecnému, hromadnému, dennímu zvykovému pití alkoholu v národě se všemi jeho většími či menšími zdravotními, sociálními a kulturními následky, také dostalo organizovanou formu. Po celé zemi vznikaly nejrůznější uskupení bojující proti démonovi alkoholu.

Hlavní vůdčí silou svazu byla intelektuální elita v čele s profesorem Fouskou, která místo opíjení se samohonkou pofidérního původu i kvality bez odpočinku bojovala za naprostou abstinenci celého národa. Svaz byl mimořádně aktivní, pomocí besed, přednášek, výstav a hlavně stovek publikací informoval širokou veřejnost o škodlivosti opilectví. Stejně jako mnoho dalších revolučních myšlenek v naší historii idea abstinence přišla a zase odešla. 

Největší rozmach zažila v období první republiky, hrůzy světových válek však touze po střízlivosti nepřály. Spíše naopak. Definitivní konec Československého abstinentního svazu (ČSAS) přineslo potom období normalizace, kdy ještě stoupla průměrná spotřeba alkoholu v Česku a hnutí za ostřízlivění národa se definitivně rozpadlo.