Konec Gottwaldova lékaře: Zakazoval mu alkohol a skončil ve vězení

MUDr. Vladimír Haškovec trestu neunikl – k odsouzení stačilo jen to, že působil jako osobní lékař Klementa Gottwalda. A to právě sám Haškovec na recepcích bral Gotwaldovi sklenice vína. Zřejmě ho tím chtěl chránit před jeho postupujícími chorobami, které právě s alkoholismem souvisely. 

Osobní lékař

Když MUDr. Vladimíra Haškovce v roce 1946 oslovila sekretářka Klementa Gottwalda, nešlo o nic menšího, než aby převzal pozici ošetřujícího lékaře pro prvního muže komunistické strany a de facto i státu, protože Gottwald byl předsedou tehdejší vlády Národní fronty, ve které hráli právě komunisté prim. Haškovec už zkušenosti z takové praxe měl. Několikrát totiž zastupoval Gottwaldova osobního lékaře dr. Haase. Sekretářka dr. Köhlerová dle Haškovcova svědectví ještě dodala: „Klema si jistě zaslouží, aby o něj pečoval alespoň docent nebo profesor a ne pouze praktický lékař.“ 

Rodinná tradice

Už Haškovcův otec se výrazně zapsal do historie naší medicíny. Založil českou neurologii jako samostatný obor. Vladimír Haškovec také vystudoval lékařství. Za války ho dokonce zatklo gestapo, byl totiž členem komunistického protinacistického odboje a jen shodou šťastných náhod unikl smrti.

Po skončení 2. světové války působil v pražské Vinohradské nemocnici, věnoval se psychiatrii a neurologii, zastával funkci přednosty Ústavu pro výzkum mozku a také prorektora Karlovy univerzity. Roku 1946 také vstoupil do Komunistické strany Československa. „V té době jako jediný profesor medicíny v Československu,“ řekl o tom historik Jan Kalous. 

Pacient

Třiačtyřicetiletý Haškovec nabídku stát se osobním lékařem Klementa Gottwalda přijal. Ovšem úkol si vyvolil přinejmenším velmi obtížný. Jak píše Miloš Vojtěchovský v knize Čím stonali mocní:

„Klement Gottwald byl celoživotně vášnivým kuřákem tabáku (lulka à la Stalin) a milovníkem alkoholických nápojů, zvláště koncentrátů. Dle svědectví svých spolupracovníků býval často opilý již před začátkem 2. světové války, a to se stupňovalo v době moskevské emigrace.“ 

Další svědci, například Zdeněk Fierlinger, mluví o tom, že večer už se dalo s Gottwaldem telefonovat velmi těžko, protože tou dobou býval již opilý. Podobně měl problémy řídit i schůze. V takových situacích to za něj vzali Rudolf Slánský nebo Antonín Zápotocký. Ovšem výčet Gottwaldových chorob je mnohem rozsáhlejší: od alkoholismu přes syfilis až k srdečním a psychickým obtížím. 

Osobní lékař to s prominentními pacienty nemívá jednoduché. A o to těžší je to pak s klienty, kteří se nacházejí v zoufalém zdravotním stavu – a pokud možno se to nikdo nemá dozvědět. Přitom na doporučení, rady či léčbu Gottwald žádným způsobem nereflektoval. Haškovec se snažil, seč mu síly stačily. 

Ke svému pacientovi docházel několikrát měsíčně, snažil se ho léčit, a dokonce „při recepcích na Hradě za ním chodil a bral mu číše“, uvádí publicista Miloš Vojtěchovský. Haškovec navštěvoval Gottwalda dvakrát týdně. Zajišťoval mu veškerou medicínskou i režimovou terapii. Když však v roce 1947 vyšetřili Gottwalda na interní klinice, rentgenologický výstup konstatoval, že má před sebou už jen zhruba dva roky života.

Zatčení

Hledání vnitřního nepřítele, které bylo inspirováno děním v Sovětském svazu, se Československu nevyhnulo. Ostatně v zemi působili také tzv. sovětští poradci, kteří procesy dozorovali a radili, jak na ně. V řadě komunistických států se už údajní vnitřní nepřátelé našli, a tak bylo třeba vykázat nějaké výsledky i u nás. První jména zatýkaných ovšem vedení neuspokojilo, čekalo se na tzv. velkou rybu. Tou se stal významný komunistický funkcionář Rudolf Slánský. 

Zatýkání pokračovalo desítkami jmen. Na seznamu se ocitl také dr. Haškovec. Onoho 17. května 1952 to vypadalo jako ve filmu: estébáci ho přepadli nedaleko bydliště a rovnou odvezli do vězení. Co na tom, že už více než půl roku ve funkci osobního lékaře nepůsobil. Na nátlak Sovětů ho totiž odvolali a nahradili sovětskými internisty. Dlužno dodat, že spolu s dr. Haškovcem byl zatčen i jeho předchůdce dr. Haas. 

Přiznání

Jakkoliv se může zdát absurdním, proč se zcela nevinní lidé přiznávali k údajným zločinům, skutečně to tak fungovalo. Bezpochyby v tom klíčovou roli hrálo trýznění fyzické i psychické. Později k tomu sám Haškovec řekl: „Byly to nejhroznější pocity v mém životě, zvláště proto, že nám vyšetřovatelé stále opakovali, že se máme přiznat – že to po nás žádá strana.“ A tak se nám zachovaly archivní dokumenty, kde se dr. Haškovec přiznává, že „byl přímým účastníkem spiklenecké organizace Rudolfa Slánského a že aktivně pracoval na násilném odstranění prezidenta republiky“.

Jeho údajné provinění spočívalo v tom, že důvěrné zprávy o zdravotním stavu prezidenta podával právě Rudolfu Slánskému. Ten to ale popřel. Padlo tedy i obvinění, že „léčení vedl nesprávně a že prezidenta léčil záměrně špatně podle pokynů Rudolfa Slánského“. A jako pomyslná třešnička na dortu celé vyšetřovací absurdity pak ve výslechovém protokolu čteme, že „kdyby byly vyplněny všechny pokyny Slánského, které pro léčení prezidenta republiky dával, vedly by k jeho předčasné smrti“.

Záchrana

Pro dr. Haškovce, stejně jako pro ostatní, z toho nevedla žádná cesta ven. Strana třímala všechnu moc a zvláště před veřejností musela nějak zdůvodňovat neúspěchy vlády v mnoha sférách a strasti, jež na lidi dopadaly. Po roku a půl samovazby se v dubnu roku 1954 ocitl Vladimír Haškovec před soudem. Jeho výpověď se velmi podobá výpovědím všech obžalovaných v těchto typech politicky vykonstruovaných soudních procesů. Přiznal vše – a o to šlo. Haškovec v rámci soudního procesu dokonce nesměl mít ani obhájce a obžalobu si mohl přečíst až v předvečer soudního jednání.

Rozsudek ho odsoudil ke ztrátě občanských práv a poloviny majetku a poslal ho na šest let do vězení. Za vinu mu byla kladena špatná péče o prezidenta, nekontrolovaná léčba a chybné ověření diagnóz. Vyčítali mu nedůsledný dozor nad prezidentovou životosprávou. A trest dostal i za to, že svá rozhodnutí nekonzultoval se sovětskými odborníky. Paradoxně už v době vynesení rozsudku nebyl Klement Gottwald mezi živými. „Gottwaldovo úmrtí mu zřejmě zachránilo život, ovšem komunistická strana ho nemohla jen tak propustit,“ vysvětluje historik Jan Kalous.

Komunistou zůstal 

Vladimíra Haškovce věznili nejprve v Praze a pak i na Jáchymovsku. Podmínečně ho poté po roce propustili. Několik let se snažil o rehabilitaci, to šlo ale jen velmi komplikovaně. Spadal totiž do skupiny odsouzených spojených se Slánského procesem.

TIP: Poslední ze zavržených: Komunista Osvald Závodský popravě neunikl

Přesto se mu návrat k profesi nakonec povedl, ovšem až v roce 1960. Dokonce mohl pracovat jako lékař, ale pouze mimo Prahu. Do akademické sféry se již vrátit nesměl. Trochu absurdně v této situaci zní, že prý do konce svého života zůstal přesvědčeným komunistou…