Madam Burda: Královně odívání pomohly k úspěchu manželovy zálety

Stala se symbolem „amerického snu“ po německu. Kdo by neznal módní časopis Burda! Jeho vydavatelka Aenne Burda, zvaná též královna odívání začala své úspěšné podnikání tak trochu náhodou…

Ctižádostivá dívenka

Pocházela ze skromných poměrů. Maminka zůstala v domácnosti, otec pracoval jako strojvůdce. A tak se měli co ohánět, aby své tři děti uživili. Jenže Anna Magdalena Lemmingerová byla velice ctižádostivá. Rozhodně nechtěla dopadnout jako oni! A moc ráda se parádila! Toužila mít hezčí šatičky než její kamarádky! Přesvědčila rodiče, aby mohla navštěvovat klášterní školu a později vyšší obchodní školu. Kromě toho se ještě vyučila prodavačkou. Myslela na všechno! A začala pracovat v místní elektrárně.

V devatenácti letech se seznámila s dr. Franzem Burdou, velmi úspěšným knihtiskařem a vydavatelem. Po třech letech se za něj provdala. A jak bylo tehdy dobrým zvykem, vdané ženy – pokud je manžel zabezpečil – nemusely pracovat. Aenne se postupně ve čtyřletých intervalech narodili tři synové, ale role ženy v domácnosti ji příliš neuspokojovala. A to si mohla dovolit hospodyni i chůvu, protože manželovi se v podnikání opravdu dařilo!

Hrozba rozvodem

Jenže pan Burda měl všestranný talent. Dařilo se mu i na poli milostném. Když mu Aenne došla na jednu z četných avantýr, bylo zle! Hrozila rozvodem! S milenkou měl pan Burda dokonce nemanželské dítě a navíc – a to ji nejspíš nejvíc rozběsnilo -  jí financoval vydavatelství, které stálo před krachem. Aenne se ale zavčas uklidnila. Rozvod si rozmyslela a vytěžila z této prekérní situace maximum. Chladnokrevně přinutila manžela, aby na ni přepsal milenčino vydavatelství i se všemi zaměstnanci.

A tak začala paní Burda na konci roku 1949 podnikat. První časopis se jmenoval Favorit, ovšem žádná bomba to rozhodně nebyla. Po třech měsících ho Aenne přejmenovala na Burda Moden a začala vydávat ve vyšším nákladu. Ale ani tehdy ještě neměla vyhráno! Nebylo to rozhodně jednoduché! Začínající vydavatelka měla sice velké ambice, ale žádné zkušenosti. A většinu redaktorské i nakladatelské práce musela zpočátku zvládnout sama.

Konečně úspěch

Po třech letech dostala skvělý nápad. Začala do časopisu vkládat střihy. A náklad časopisu neustále rostl. I průměrně šikovná žena si po večerech dokázala pomocí střihu z Burdy „spíchnout“ dokonalý model. Střihy byly totiž bezvadně zpracované a perfektně seděly. Aenne se strefila do vkusu čtenářek. Vytvářela elegantní módu pro každodenní nošení. Zároveň ale jednoduchou, praktickou a cenově dostupnou.

V šedesátých letech už vycházel časopis v milionovém nákladu. Kdysi malé vydavatelství se rozrostlo v mediální koncern vydávající i další časopisy, zaměřené na háčkování, vyšívání i vaření. Aenne Burda totiž uměla i výborně vařit. Recepty sbírala už od mládí a první kuchařky tak na sebe nenechaly dlouho čekat. A zase uspěla.

Časopis expanduje

Burda Moden začala pronikat i za železnou oponu. Zpočátku opatrně, později už legálně. A tak mohly i ženy, kterým nestačila často neslušivá konfekce ze socialistických obchodů, šít modely dle nedostižné „západní módy“. Paní Aenne považovala za obrovský úspěch, když začal její časopis legálně vycházet i v SSSR. Raisa Gorbačovová, která se o to díky své slabosti pro módu nejvíce zasloužila, ji dokonce pozvala do Moskvy! A téměř osmdesátiletá Aenne tam se svou módní přehlídkou slavila ohromující úspěch!

Po této události se už se ale paní Burda pomalu začala stahovat do pozadí a mediální impérium předala svým třem synům. Zemřela v kruhu své rodiny v úctyhodných devadesáti šesti letech v roce 2005. Prožila opravdu zajímavý a obdivuhodný život. Kdysi pravila:  „Každá žena chce být krásná.“ Tato věta je stejně nadčasová jako její móda.