Podlehli jste množícím se nabídkám soukromých firem a koupili si pozemek na Měsíci? Nebo jste si dokonce „pořídili“ hvězdu? Možná vás zklame zjištění, že certifikát o vlastnictví, který vám daná společnost poslala, má hodnotu maximálně onoho potištěného papíru. V roce 1967 byla totiž uzavřena a většinou zemí ratifikována Smlouva o zásadách činnosti států při výzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles (v českém právním systému jde o zákon č. 40/1968 Sb.). Uvedený dokument mimo jiné deklaruje, že vesmírný prostor patří všemu lidstvu a žádný stát si jej nemůže nárokovat. Je asi jasné, že v okamžiku setkání s vyspělou mimozemskou civilizací bude nutné tuto smlouvu přepracovat…
Nicméně „lunární makléři“ využili již kolem roku 1980 fakt, že smlouva zavazuje explicitně státy, nikoliv soukromé osoby. Podle zásady, že lidé mohou činit vše, co jim zákon nezakazuje, proto usoudili, že soukromníci vesmírná tělesa vlastnit mohou; Měsíc si tak „přisvojili“ a od té doby na něm prodávají pozemky – a podle všeho jim obchod jen kvete. Jde však o podnikání za hranou právních předpisů. A navíc, svůj pozemek na místě nejspíš nikdy neobhlédnete, a jeho vlastnictví je tak v každém případě nesmyslné.
