Ať jedí koláče! Jak to bylo s nejslavnějším výrokem Marie Antoinetty?
Jak to bylo s nejslavnějším a nejcitovanějším výrokem Marie Antoinetty? Skutečně byla francouzská královna tak zpupná, jak se traduje?
Bylo nebylo. Za vlády Ludvíka XVI. přivedly zoufalé Pařížanky své hladovějící děti před královský palác a žádaly o pomoc. Na balkon však nevystoupil král, ale zpupná Marie Antoinetta v jedné ze svých okázalých a šokujících rób. Hladovějícím prý vzkázala, že pokud nemají chléb, mají jíst koláče. Jinde zase najdeme, že vládkyně nebyla ani tak zpupná, jako spíše odtržená od reality. Větu prý neřekla posupně, ale překvapeně a svůj návrh viděla jako logické řešení. Jak to tedy vlastně bylo?
Ať jedí tentononc
Daná věta zní: „Ils n'ont pas de pain? Qu'ils mangent de la brioche!“ Řeč tedy není o koláčích, ale o brioškách, což je však u nás méně obvyklý druh pečiva. (Britové větu ze stejného důvodu překládají „Let them eat cake“, což je, mimochodem, mnohem silnější vyjádření a té posupnosti je v něm více.) To však není žádný šokující významový posun. Zásadnější je, že panovnice tuto větu pravděpodobně neřekla. Jde o vyjádření jakési obecné literární princezny, které jí do úst vložil mravokárný Rousseau v díle Vyznání. Ani Rousseau si ho ale nevymyslel. Šlo o myšlenku, která v lidovém folkloru obíhala již dříve jako určitá anekdota.
V německé sbírce ze 16. století se tak šlechtična podivuje, proč hladovějící děti nejedí „Krosem“, čímž je asi míněn Hefezopf čili něco jako naše vánočka či mazanec. A mimochodem, už v roce 1843 časopis Les Guêpes uveřejnil článek Jeana-Baptista Alphonse Karra, který uvedl, že daný výrok není autentický. Lež však má někdy zatraceně dlouhé nohy.
