Zrození krále detektivů: Jak a kde vznikl legendární Sherlock Holmes?
Lupa, dýmka, lovecká čepice a havelok – jen málokomu se při vyjmenování těchto předmětů nevybaví postava Sherlocka Holmese, jež vznikla za panování královny Viktorie z pera sira Arthura Conana Doylea
Podle průzkumu z roku 2008 více než polovina britských respondentů věří, že Sherlock Holmes byl skutečný. Když se dlouholetého prezidenta Londýnské společnosti Sherlocka Holmese Anthonyho Howletta novináři zeptali, zda detektiv opravdu žil, nebo byl pouhou literární postavou, Anthony jim se suchým anglickým humorem lakonicky odvětil jediným mnohoznačným: „Ano!“
Český básník Vítězslav Nezval měl v této otázce také jasno. Již v roce 1932 ve sbírce Zpáteční lístek si totiž lehce zaveršoval: „Sherlock Holmes / Blahé paměti / Z knížek pro děti / Žije dodnes“. Jak vidno Sherlock Holmes přerostl svého tvůrce a žije si po svém.
Vlivy a inspirace
Arthur Conan Doyle (1859–1930) byl všestranný, od přírody zvídavý a měl široký až renesanční záběr. Tělem i duší byl sportovec se smyslem pro fair play. Také se společensky angažoval: dvakrát neúspěšně kandidoval do parlamentu, přispěl k založení odvolacího soudu, propagoval tunel pod kanálem La Manche… Znal se s mnoha osobnostmi své doby. Jako spisovatel byl velmi plodný, psal básně, povídky a romány s velkým rozsahem témat, ale i divadelní hry a novinové články na aktuální témata.
Po promoci na lékařské fakultě pracoval krátce v ordinaci svého spolužáka v Plymouthu. Po roztržce však odešel s deseti librami v kapse do Southsea s úmyslem založit si tam vlastní praxi. Na adrese Bush Villas 1, Elm Grove potom žil a psal až do svého přestěhování do Londýna roku 1891. Zde se rovněž oženil a vytvořil první holmesiády.
Snad si chtěl vyzkoušet mladý žánr detektivek, poměřit se s Edgarem Alanem Poem, Willkie Collinsem či Émilem Gaboriauem, možná toužil ukázat spravedlnost v rukách soukromého pátrače oproti nepopulární a neschopné policii, když stvořil postavu nesmrtelného detektiva.
Hrubý rukopis napsal během tří týdnů na jaře 1886 s hlavními hrdiny, jejichž jména původně zněla Sherrinford Holmes a Ormond Sacker. Do konce dubna byl dokončen úplně, nesl název Studie v šarlatové a vystupovali v něm už nám známí Sherlock Holmes a doktor John Watson. Při vymýšlení jejich jmen se Doyle dost možná inspiroval americkým lékařem a právníkem Oliverem Wendellem Holmesem a tehdy slavným houslistou Alfredem Sherlockem. A kde se vzal doktor Watson? Nemusíme chodit daleko: Dr. John Watson byl Doyleův kolega, lékař v Southsea a člen Portsmouthské literární a vědecké společnosti.
Při psaní, které šlo Doyleovi od ruky, si vzpomněl na svého profesora Josepha Bella a jeho analytické schopnosti při stanovení diagnózy pacientů. Za studií mu pomáhal v nemocnici a měl tak možnost profesorovy logické vývody pozorovat z první ruky. Hned druhou kapitolu Studie nazval Metoda dedukční. Dalším vzorem byl sir Henry Duncan Littlejohn, skotský lékař a profesor soudního lékařství.
Holmesova podoba
S přestávkami způsobenými nechutí autora zabývat se svým literárním hrdinou, který ho odváděl od seriózní literatury, Doyle v letech 1887 až 1927 vytvořil celkem 4 romány a 56 povídek s Holmesem, soubor nazývaný Kánon (Canon nebo Scriptures). Kromě autorova vypravěčského mistrovství a umění napsat dějově napínavou a přitom konzistentní povídku s omezeným rozsahem, přispěl k úspěchu holmesovek bezpochyby i fakt, že byly doprovázeny značným počtem kvalitních černobílých ilustrací. A tak vedle Doyleova popisu postavy slavného detektiva ve Studii v šarlatové měli čtenáři možnost si ho nyní prohlédnout v jeho fyzické podobě.
TIP: Oblíbení, moudří a výstřední: 5+1 nejlepších fiktivních detektivů
Mezi charakteristické atributy slavného detektiva a později i „pátrače“ obecně patří lupa, dýmka, typická, původně skotská lovecká čepice se dvěma štítky a chlopněmi na uši pro případ zimy zvaná deerstalker, havelok (kabát s krátkou pelerínkou přes ramena). Byl prvním soukromým detektivem na světě, do povědomí se zapsala i adresa jeho působiště – Baker Street 221B a také asi nejslavnější či nejrozšířenější fráze: „Jak prosté, milý Watsone.“