Žofie a František: Pohádková romance dvorní dámy a následníka trůnu
Byla krásná, inteligentní a okouzlila následníka rakouského trůnu. Pro vídeňský dvůr ale byla nevyhovující nevěstou
Život Žofie Chotkové byl plný cestování. V pěti letech znala Stuttgart, Petrohrad, Prahu, Madrid i Brusel. Velké změny přinesl mladé slečně rok 1888, když se v srpnu stala dvorní dámou arcivévodkyně Isabely.
Setkání s arcivévodou
V květnu roku 1894 začal František Ferdinand d’Este sloužit u 38. dělostřeleckého pluku v Českých Budějovicích. Podle dochovaného vyprávění oslavoval svůj návrat z cest zpátky domů na malé společenské akci, kde poprvé uviděl ženu svého života. „Uprostřed mladých děvčat vypadala jako chmelová tyčka,“ popsal ji průvodce Ferdinanda. Ferdinand si ale všímal něčeho jiného – vysoké štíhlé postavy, světlehnědých, jemně zvlněných vlasů vyčesaných do drdolu a hlavně tajuplných tmavých očí. Historikové však tomuto pohádkovému příběhu o „přeskočení jiskry“ a „lásce na první pohled“ nevěří, spíše se přiklánějí k názoru, že se oba budoucí manželé dávno znali. Bylo více než pravděpodobné, že se setkali např. na honech, cestách či jiných společenských akcích.
Skrývaná láska byla poodhalena roku 1898, kdy se arcivévodkyně Isabela z neznámého zdroje dozvěděla o vztahu muže, kterého již viděla jako svého zetě, a své dvorní dámy. Žofie, věrna své povaze, při promluvě se svou paní nic netajila. Obě se také hned dohodly, že následující rok Žofie opustí post dvorní dámy, a to ze zdravotních důvodů. Hrozba propuštění milované ženy donutila Františka Ferdinanda jednat. Bylo načase, jeho vztah s přemýšlivou dvorní dámou trval už pět let. Všichni si mysleli, že si František Ferdinand svůj nepochopitelný plán rozmyslí. Ale on trval na svém. Císař byl však neoblomný. Žofie Chotková sice pocházela ze zasloužilých rodů, jejichž služeb si císařský dvůr vážil, přesto v sobě neměla ani kapku panovnické krve.
TIP: Milovaná, přesto odmítaná: Nelehký život kněžny z Hohenbergu
Po přímluvách mnoha vlivných lidí, po prostudování mnohých dokumentů a také po nespočtu prosebných i výhružných dopisů Františka Ferdinanda bylo nakonec zamilovanému páru manželství dovoleno. Po svatbě se uchýlili na zámek Konopiště, kde již bez utajování prožívali svoje líbánky. „Žofinka je poklad a jsem nepopsatelně šťastný. ... Mám v nitru dokonalý pocit, že oba budeme až do konce života nepopsatelně šťastní,“ píše František Ferdinand své nevlastní matce. Manžele nerozdělily ani ústrky, kterých se jim hojně dostávalo.
