Život námořníka: Na moři i na souši (2)

Běžný válečný život britských a německých námořníků se v některých ohledech shodoval. K návratu z bojové plavby neodmyslitelně patřily pitky v přístavních krčmách, které občas končily rvačkou s příslušníky jiných složek ozbrojených sil.

Alkohol, rvačky a proviant

Do dějin vstoupila například regulérní pouliční bitva mezi jedenácti Němci a deseti Italy v Bordeaux v prosinci 1942, po níž na zemi zůstali ležet v krvi čtyři těžce ranění Němci, a jeden z nich později zemřel. V ten moment již velení zakročilo, takže se přeživší bojovníci bez ohledu na národnost dočkali převelení na východní frontu, kde dostali možnost dokázat svou statečnost v opravdovém boji. Nicméně obecně se dá říci, že se námořníkům za války tolerovaly činy, které by je v míru bez problému přivedly i do vězení.

Na druhou stranu veřejnost od námořníků očekávala, že až to bude nutné, bez reptání zahynou strašnou smrtí. S tím souvisí také otázka stravy, ubytování a žoldu. Vlast se o své mořské vlky vždy starala, jak nejlépe mohla, a pryč byly doby minulé války, kdy na dveřích německých divadel visely nápisy „psům a námořníkům vstup zakázán“.

Úroveň komfortu se samozřejmě nedala udržet na všech bojištích, takže například na bombardované Maltě dostávali britští námořníci řadu měsíců stejný typ rybích konzerv a přilepšovali si chovem prasat, která krmili právě nenáviděnými konzervami. Stejně úsměvné se nám dnes mohou zdát žádosti britských ponorkářů ze sovětského přístavu Murmansk, když posílali domů ponížené supliky, aby pro ně do příštího konvoje přibalili „několik beden čehokoli“, protože v okolí se nedá sehnat nic jiného než brambory, sobí maso a vodka.

Němci na tom ohledně zásobování nikdy nebyli tak zle, byť se museli prakticky od začátku války spokojit s náhražkami kávy, čokolády a jiných potravin. To britští námořníci z torpédoborců si službu neuměli představit bez (pro Němce nedosažitelného) kakaa.

Také cigarety měly oproti německým podstatně vyšší kvalitu. Otázky zásobování, alkoholu, tvrdého drilu kořeněného nacistickou ideologií i metody více či méně dobrovolné kázně nakonec vedly k prakticky totožným výsledkům. Když se posádky lodí dostaly do boje či do spárů rozbouřeného oceánu, Němci i Britové své povinnosti plnili statečně a často až na hranici sebeobětování.

Předpisový vous

V německé i britské armádě byl plnovous zakázaný, nicméně u námořníků se to bralo jinak. Důvodem je stará pověra o bájném Neptunovi, kterému se prý holení vousů nelíbí. V Královském námořnictvu mohl adept na mužný porost brady požádat nadřízeného o „zákaz holení“. Za měsíc velitel posoudil, zda vous roste ve správné hustotě, a zákaz holení buď zrušil, anebo prodloužil.

V německém námořnictvu se neholili jen námořníci u ponorek, protože to podmínky při plavbě takřka vylučovaly. Přestože se bez vousatých námořníků neobešel takřka žádný filmový týdeník, povinné holení před první vycházkou se už na celuloid kupodivu nevešlo.