Židovský vyslanec ve městě Frágha: Cesta Ibrahima ibn Jakúba do Čech (1.)
O raných českých dějinách máme informací jako šafránu. Tím vzácnější je zpráva muže, jenž Čechy navštívil coby cizinec a všímal si tak i toho, co by domácí kronikář zcela přešel.
Cesta tohoto záhadného cizince se uskutečnila pravděpodobně v letech 965–966 a nemířila pouze do Čech. Andalusan Ibrahim Ibn Jakúb tehdy objel značnou část Evropy a o své výpravě podal písemnou zprávu, z níž se dovídáme zajímavé detaily o tom, jak to vypadalo v Praze v 10. století.
Putování do Čech
Jeho cesta začala tak, že doputoval po souši z Cordóby do francouzského Bordeaux. Tam se nalodil a pokračoval Atlantikem a Severním mořem k Jutskému poloostrovu (dnešní Dánsko). Odtud se dostal do Magdeburku, kde ho v audienci přijal samotný císař Ota I. Z toho je patrné, že Ibrahim nemohl být pouhým kupcem, který se vydal do střední Evropy za svými obchody. Obsah jeho rozhovorů s císařem obnovené římské říše nám zůstává skrytý, těžko však můžeme pochybovat o tom, že byl politického charakteru. Podle poměrně přijímaného názoru byl ibn Jakúb ve službách córdobského chalífy Al-Hakama II. a do střední Evropy byl vyslán jako diplomat, případně nesl nějaké chalífovo poselství. Židé ve službách muslimských vládců nebyli ničím výjimečným, pokud byli dostatečně schopní a loajální. Zpráva, kterou Ibrahim následně sepsal o tom, co zde viděl a slyšel, tak měla nejspíš sloužit blíže neznámým potřebám jeho cordóbského pána.
U českého knížete
Z Magdeburku obrátil Ibrahim ibn Jakúb své kroky směrem k jihu. Do Čech se dostal pravděpodobně po takzvané srbské cestě, jež vedla přes území slovanských Srbů usídlených na sever od našeho území. Překročil Krušnohoří, odkud roku 966 doputoval po užívané obchodní stezce do Prahy. Ta byla v této době centrem říše českého knížete Boleslava I., který po nástupu na knížecí stolec zahájil velkou územní expanzí. Boleslavovi se podařilo ovládnout vedle Čech, Moravy a Slezska také jižní Polsko s Vratislaví a Krakovem, včetně území sahajícího daleko na východ až k Volyni. Tím dokázal opanovat důležité obchodní cesty a získat tak vítané zdroje příjmů pro svůj stát z tržních poplatků. Ibrahim měl s Boleslavem pravděpodobně podobné jednání jako před časem s Otou I. v Magdeburku. Ve své relaci ho nazývá králem „Prahy, Bohemie a Krakova“.
