Ze sukně do kalhot: Emancipace žen za první světové války (2)

Během posledního roku první světové války tvořily německé dělnice 55 % osob zaměstnaných v průmyslu. Oproti Britkám a Francouzkám vyvíjel stát na Němky mnohem větší tlak a pracovaly také za horších zdravotních i bezpečnostních podmínek.

Předchozí část: Ze sukně do kalhot: Emancipace žen za první světové války (1)

Jeden příklad za všechny – zatímco Francie nepovolovala mladým matkám práci v muničních továrnách, císařství žádná omezení nestanovilo a ženy všeho věku musely zvládat i šedesátihodinový pracovní týden.

Vliv na módu

V mužských rolích se objevovaly nejen za anonymními zdmi továren, ale i ve veřejných službách. V některých městech se nedostávalo personálu hromadné dopravy, a tak Němky navlékly uniformy a řídily koňské omnibusy, poštovní vozy nebo tramvaje. I když po roce 1918 v technických profesích zůstalo jen nízké procento žen, měla prožitá zkušenost obrovský vliv na emancipaci.

Mnohé příslušnice něžného pohlaví si uvědomily, že dokážou náročná povolání zastávat stejně dobře jako jejich partneři, a dožadovaly se kvalifikovanějších pozic i adekvátních platů. Svůj vliv měla práce v průmyslu a dopravě také na módu. Právě za války dívky poprvé místo sukní a šatů dlouhodobě nosily kalhoty (byť šlo o montérky nebo uniformy), které se záhy staly běžnou součástí jejich šatníku i symbolem rovnoprávnosti. 

Místo do zákopů na pole

Odlivu mužských pracovních sil na frontu čelilo vedle průmyslu též zemědělství. Rodinné farmy se s potížemi vyrovnávaly tak, jak bylo po staletí v krizových dobách zvykem – práci zastávaly ženy s pomocí dětí a seniorů. Horší situace nastala v podnicích obhospodařujících tisíce hektarů půdy a statisíce zvířat.

Ve Francii k poklesu produkce přispěla i německá okupace části území, takže roku 1917 nezbylo vládě než uvolnit 300 000 vojáků a poslat je na pole. Berlín řešil problémy nucenými pracemi civilistů z obsazených regionů – v roce 1918 působilo na německých farmách 100 000 Belgičanů a šestkrát více Poláků. Ani Británie se nevyhnula náhradě rolníků rolnicemi a vznikl státem sponzorovaný Ženský pícninový sbor, v jehož rámci dobrovolnice pomáhaly při sekání trávy a sušení sena – nezbytného krmiva pro stáda armádních koní.

Nedostatek služebných

Roku 1915 se ustavila Ženská zemědělská armáda (Women’s Land Army) coby reakce na potřebu placených pracovních sil na plný úvazek. Celkem začalo během války v zemědělství působit 113 000 Britek, významnou roli pro produkci potravin hráli i bývalí vojáci a němečtí zajatci. Svůj dopad mělo válečné dění také na práci žen v kancelářích. Ten nebyl na první pohled tak znatelný, ale jeho důsledky trvaly o to déle.

Pokračování: Ze sukně do kalhot: Emancipace žen za první světové války (3) (vychází v úterý 17. prosince)

Jen ve Francii se úřednictvo rozrostlo oproti mírovým stavům o 25 %, celá armáda žen psala na strojích nejrůznější dokumenty a zvedala telefony státních agentur. Na těchto pozicích se uplatnily i osoby bez kvalifikace, jimž práce pro vlast zvedla sebevědomí. Po propuštění ze státních služeb často odmítaly vykonávat pomocné práce a mnoho zámožných britských rodin tak po roce 1918 nemohlo sehnat služebné.