I když se někteří důstojníci podíleli na vzestupu fašistů a podporovali jejich státní převrat, Mussolini měl s armádou složité vztahy. Ozbrojené síly nebyly s režimem tak pevně propojené jako třeba v Německu, mnozí generálové se navíc cítili být loajální spíše králi Viktoru Emanuelovi III. než ducemu. Projevovalo se to mimo jiné tím, že se nejvyšší velitelé nijak nehnali do válek, jež jim Mussolini nakonec musel někdy doslova vnutit.
Kdo může za neúspěch
Rozkol mezi diktátorem a armádou se prohluboval s rostoucí řadou porážek. Italští vojáci totiž těžce nesli opovržení, které jim často dávali najevo jejich němečtí spojenci. Mussolini ale navzdory opozici z řad generálů i některých diplomatů nadále trval na dodržení všech závazků vůči Hitlerovi. Tím vedl zemi ke katastrofě a čím dál tím více se odcizoval ozbrojeným silám.
TIP: Spojenecká vylodění 1942-1945: Itálie 1943
Vinu za špatný stav země i režimu házel duce na armádu i v momentě svého pádu. Dne 24. července 1943 při projevu těsně předtím, než jej Velká fašistická rada odvolala, označil za hlavní příčinu všech nesnází fakt, že jej vojáci neposlouchali.
