Za rostoucí emise metanu jsou podle vědců zodpovědné hlavně mikroorganismy

Metan je velmi účinným skleníkovým plynem. V atmosféře absorbuje infračervené záření, které by jinak uniklo do vesmíru, čímž zvyšuje teplotu v nižších vrstvách atmosféry. I když je jeho koncentrace v atmosféře mnohem nižší než koncentrace oxidu uhličitého (CO₂), jeho schopnost absorbovat infračervené záření je přibližně 25–30krát silnější. Odborníci mu proto připisují zhruba třetinový podíl na oteplení planety od začátku průmyslové revoluce. 

Metan pochází z různých přírodních i antropogenních (lidských) zdrojů. Mezi přírodní zdroje patří mokřady, lesy, mořské ekosystémy, a také činnost některých mikroorganismů (například archaea v trávicím traktu skotu). Dalšími zdroji metanu jsou těžba a spalování fosilních paliv, zemědělství (zejména chov skotu), a také skládky.

Metan biologického původu

Dřívější výzkumy naznačovaly, že produkce fosilních paliv tvoří přibližně 30 % globálních emisí metanu. Nová studie Sylvie Michelové z Institutu pro arktický a alpinský výzkum INSTAAR na Coloradské univerzitě v Boulderu ale tuto tezi zpochybňuje. Podle Michelové byl nárůst metanu v zemské atmosféře v období mezi lety 2020 a 2022 způsoben především mikroby.

„Pochopení toho, kde se vlastně metan v atmosféře bere, nám pomůže připravit účinné postupy k omezování jeho emisí,“ vysvětluje Michelová. „Současně platí, že se musíme o emisích metanu dozvědět co nejvíce, abychom mohli odhadnout, jaké klima můžeme očekávat v dohledné budoucnosti.“ 

K identifikaci původu metanu vědci použili počítačové simulace a analýzu izotopů uhlíku. Metan z fosilních paliv totiž obsahuje větší množství uhlíku-13 než metan produkovaný mikroorganismy. Z toho je možné odvodit, odkud pochází. Mikrobiální emise metanu nyní podle vědkyně představují více než 90 % globálního nárůstu metanu. Nejasné zatím zůstává, zda zvýšení mikrobiálních emisí pochází z přirozených zdrojů (jako jsou mokřady) nebo z lidské činnosti (například zemědělství a skládky).

V zemské atmosféře prochází metan cyklem oxidace a reaguje především s hydroxylovými radikály (OH), což jsou vysoce reaktivní molekuly. Tato reakce produkuje formaldehyd (CH₂O) a další sloučeniny. Díky tomu u něj dochází k mnohem rychlejší degradaci než například v případě oxidu uhličitého. Zatímco CO₂ zůstává v zemské atmosféře až tisíce let, metan se v ní rozpadá během 10 až 12 let. Účinky metanu na zvyšující se teplotu jsou tak sice relativně krátkodobé, ale intenzivní. Snížení emisí metanu má tedy okamžitý a významný dopad na zpomalení oteplování planety.