Tisíce let staré okovy odkrývají krutou realitu těžby zlata v Egyptě
Objev 2 200 let starých okovů v egyptském zlatém dole Al-Ghuzza dokazuje, že těžba zlata za Ptolemaiovců nebyla jen zdrojem bohatství, ale i lidského utrpení.
V egyptské části Východní pouště se nachází lokalita Al-Ghuzza (též Ghozza nebo např. Wadi al-Ghuzza). Za vlády Ptolemaiovců se zde nacházel starověký důl, v němž se těžilo zlato, které pomáhalo financovat vojenská tažení egyptského vládce Ptolemaia I. Sótéra. Ten v Egyptě panoval v letech 305 až 282 před naším letopočtem.
Nedávno zde archeologové objevili dva páry železných okovů, které naznačují, že za zlato pro Ptolemaiovce platili lidé velmi vysokou cenu. „Objev okovů doplňuje starověké texty,“ vysvětluje Berangere Redonová pro plaformu Live Science. „Jde o texty, které popisují životní podmínky horníků v egyptských dolech, a také se zmiňují o přítomnosti válečných zajatců a zločinců."
Zlato z egyptské pouště
Důl Al-Ghuzza byl rozsáhlým komplexem zahrnujícím vesnici s obytnými domy, ulicemi a dokonce i lázněmi. V oblasti bylo nalezeno velké množství keramických střepů (ostrakonů), které sloužily jako improvizovaný „papír“. Některé z nich dokládají, že část horníků dostávala mzdu a zpracovávala přírodní rudu pomocí ručních mlýnských kamenů.
Původně se archeologové domnívali, že všichni horníci byli svobodní, protože v Al-Ghuzze chyběly střežené ubikace, na rozdíl od jiných dolů, kde vchody do kolektivních ubytoven hlídaly strážnice. Nález okovů však naznačuje, že v dole pracovali i nuceně nasazení dělníci. Zlatý důl byl v provozu zhruba v letech 250 až 200 před naším letopočtem a objevené okovy jsou tak jedněmi z nejstarších v celém okolí Středozemního moře.
Jedna sada nalezených okovů se skládala ze sedmi kotníkových kruhů a dvou spojovacích článků, druhá obsahovala čtyři články a fragmenty dvou kotníkových kruhů. Okovy byly objeveny v budově sloužící ke skladování spolu s velkým množstvím odpadu ze zpracování rudy a dalšími železnými předměty. Svým designem blízce připomínají okovy ze stříbrného dolu v řeckém Laurionu, což podle archeologů naznačuje, že Řekové přenesli své znalosti důlního inženýrství do Egypta během Ptolemaiovské éry.
