Těžkopádná elegance: Co jste nejspíš nevěděli o nejtěžším bojovém umění
Průměrný zápasník sumo váží téměř jeden a půl metráku a šampioni se obvykle blíží dvěma stovkám kilogramů. Sumisté však nejsou jen nějací obyčejní tlouštíci. Pod vrstvou tuku si pěstují vypracované svaly, které jim umožňují přejít do útoku s razancí rakety
Sumo se v současnosti považuje za moderní japonské bojové umění a profesionální klání se odehrávají pouze v zemi vycházejícího slunce. Veškeré dění okolo sportu kontroluje Japonská asociace suma, jež se stará o zápasníky i pořádání turnajů. Na výplatní pásce má také kadeřníky pečující o účesy vrcholových sportovců, rozhodčí a pomocníky, kteří asistují při dění v ringu. Asociaci tvoří bývalí sumisté a nad soutěží má absolutní kontrolu: Například sama rozhoduje, s kým se který zápasník během turnajů střetne. Řídí se přitom pravidlem, že protivníci musejí pocházet ze stejné divize a nesmí jít o členy téže stáje, případně o sourozence.
Zájemci o zařazení mezi zápasníky sumo musejí měřit alespoň 167 cm a vážit 67 kg. Pokud však nastupují do stáje po skončení střední školy, stačí 165 cm a 65 kg. Minimální věk je stanoven na 15 let a k sumistům se lze přidat do 23. roku života. Poté už není možné vstoupit do profesionální stáje.
Každoročně se pořádá šest turnajů a trvají vždy 15 dní. Zápasníci jsou v nich na základě předchozích výsledků rozděleni do šesti divizí, v nichž posléze soupeří. Elitní sumisté absolvují během turnaje 15 duelů – každý den jeden. Méně zdatní zápasníci se staví do ringu sedmkrát. Vítězem každé divize se stává ten, kdo vyhraje nejvíc zápasů. Skončí-li více sumistů se stejným výsledkem, utkají se o triumf mezi sebou.
Omluva sebevraždou
Před vstupem do ringu předvádějí zápasníci obřadní dřepy šiko. V kruhu z rýžových otepí se nejprve napijí vody, pak si ceremoniálním papírem otřou ústa a nakonec po zápasišti rozhodí hrst soli, aby zahnali zlé duchy. Poté se postaví proti sobě, dřepnou si a dotknou se pěstmi povrchu ringu.
Na rozdíl od počátečních ceremoniálů jsou samotná utkání velmi rychlá a jejich výsledek oznamuje rozhodčí vějířem gunbai. Duely bývají často poměrně nepřehledné, a proto sudímu pomáhají také postranní soudci. Pokud by se totiž spletl, etiketa vyžaduje, aby na svůj post rezignoval. Jedná se však spíš o zdvořilostní akt a žádost je obvykle zamítnuta. Dvojice nejvyšších sudích, tzv. tategjódži, nosí dokonce u pasu malé nože tantó na znamení, že jsou kvůli špatnému rozhodnutí ochotni spáchat seppuku, tedy rituální sebevraždu.
Co jste možná nevěděli
- Zápasníci sumó mají okolo slabin ovázaný břišní pás mawaši. Na zádech je zauzlovaný, a pokud se uvolní, sumista automaticky prohrává
- Elitní zápasníci se od méně zdatných kolegů odlišují účesem oičómage, který ve středověku nosili japonští šlechtici
- Vítězem klání je ten, kdo protivníka přiměje dotknout se země jakoukoliv jinou částí těla než chodidly nebo jej vytlačí z kruhu
- Základem středového zápasiště je hliněné pódium, které pokrývá vrstva písku
- Ring dohjó vyčnívá 50–70 cm nad podlahu a uprostřed je zápasiště vytyčeno 28 snopy rýžové slámy
- Rozhodčí gjódži oblékají během zápasů kostýmy připomínající róby šlechticů ze 14. století
- Po stranách ringu sedí v pětici soudci šinpan, kteří pomáhají rozhodčím
