Tank Leopard 2: Ocelová šelma nejen pro vojska NATO

Německo má dlouhou a vskutku impozantní tradici vývoje a výroby obrněných vozidel a mezi jeho nejslavnější produkty se řadí tank Leopard 2, typický představitel tanků 4. generace, jež se objevily na přelomu 70. a 80. let. Konstrukce prokázala pozoruhodnou životaschopnost a stále prochází modernizacemi, a proto i dnes patří Leopard 2 mezi nejlepší tanky světa, pokud jde o palebnou sílu a pancéřovou ochranu. Dokladem jeho kvalit je i velké rozšíření po světě, ačkoli nejčerstvější majitel zřejmě výrobci neudělal moc velkou radost, protože již nejméně dva kusy z výzbroje turecké armády ukořistil v Sýrii Islámský stát.

Jak se rodil německý obrněnec 

V roce 1965 zařadila armáda tehdejšího západního Německa do výzbroje tank Leopard, který se později označoval i jako Leopard 1. Zakoupily jej též armády dalších členů NATO a jiných zemí po celém světě. Už v době začátků sériové výroby obrněnce ale Němci mysleli na jeho nástupce, jímž se původně měl stát MBT-70 (neboli KPz 70), vysoce pokročilý tank, jenž vzešel ze společného vývojového projektu s Američany.

Ukázal se však jako až příliš náročný a po neslavném konci drahého programu se obě země rozhodly pro samostatný vývoj, z něhož v USA vyšel slavný M1 Abrams, kdežto v Německu se šlo cestou evoluce „Levharta“. Během 70. let se zkoušelo několik prototypů a demonstrátorů, některé z nich dost neobvyklé (testoval se například tank bez věže s externě lafetovaným kanónem), ale nakonec vyhrálo konvenční pojetí a výsledný tank představoval velice konzervativní design.

Po vzoru Izraele

Na základě zkušeností z války mezi Izraelem a arabskými státy v roce 1973 byla zvýšena úroveň ochrany a byla obnovena též jistá spolupráce s US Army, aby oba typy využívaly aspoň některé stejné součástky, například laserové dálkoměry. Výsledky zkoušek prvních prototypů Leopard 2AV byly nejednoznačné a objevila se idea zavést nějakou úpravu amerického typu M1 či uskutečnit hloubkový upgrade obrněnce Leopard 1A4, ale nakonec přece jen vyhrála nová německá konstrukce.

V roce 1977 objednali němečtí vojáci první sérii tanků u podniků Krauss-Maffei (později Krauss-Maffei Wegmann a nyní součást nadnárodní zbrojovky KNDS) a MaK (Maschinenbau Kiel). První kompletní kus byl dodán v říjnu 1979, za další tři roky již Bundeswehr provozoval asi 380 tanků Leopard 2 a do počátku 90. let jich zavedl do výzbroje 2 125 kusů různých provedení.

Nový tank totiž stále procházel vylepšováním, kromě toho přitáhl velký zájem v zahraničí, kam směřovaly jak nově zhotovené kusy, tak vozidla, jež po skončení studené války vyřadil zredukovaný Bundeswehr, takže celkově bylo vyrobeno asi 3 480 exemplářů. Toto číslo se ale zřejmě ještě zvýší, protože dále zdokonalené verze tanku Leopard 2 se pořád nabízejí. 

Výzbroj a ochrana

Tank Leopard 2 reprezentuje standardní západní vozidlo ze 4. generace kategorie MBT (Main Battle Tank). Má proto obrněnou korbu s motorem vzadu a prostorem řidiče vepředu, zatímco v otáčivé věži se nalézají sedačky střelce, nabíječe a velitele. Hlavní výzbroj tvoří drážkovaný kanón Rheinmetall ráže 120 mm, jehož hlaveň má v základní verzi délku 44 násobků ráže, ale u pozdějších se prodloužila na 55 násobků. Kanón má ruční nabíjení, může používat řadu typů střeliva (z nichž nejsilnější DM53 dovede na 2 000 m prorazit pancíř odpovídající přibližně 750 mm oceli) a je vybaven pokročilým systémem řízení palby EMES 15.

Střelec disponuje denním a nočním zaměřovačem a laserovým dálkoměrem, zatímco velitel obsluhuje samostatný panoramatický přístroj, který opět zahrnuje denní i noční kanál. Kromě kanónu se zásobou 42 nábojů má tank dva 7,62mm kulomety MG3 s celkovou zásobou 4 750 nábojů, první instalovaný vedle kanónu a druhý na ručně ovládané lafetě na věži u poklopu velitele.

Na každé straně věže se nacházejí čtyři dvojice 76mm dýmových granátometů Wegmann, tank má i automatický hasicí systém a filtrační systém proti účinkům zbraní hromadného ničení. Odolnost zajišťuje především velice sofistikovaný vrstvený pancíř, jehož ekvivalentní tloušťka na čele u původních verzí odpovídá asi 600 mm oceli, ovšem u pozdějších modelů se údajně zvýšila na 900 mm a na věži dokonce na 1 500 mm.

Pohyblivá šelma

Soudobé verze tak nepochybně patří mezi nejodolnější obrněnce světa, ačkoli za to platí hmotností až 70 tun. To zákonitě vyžaduje silnou pohonnou soustavu, jejímž „srdcem“ je turbodieselový dvanáctiválec MTU MB 873 Ka-501, jehož skoro 48 litrů objemu produkuje výkon zhruba 1 500 koní (1 100 kW).

Ten je přes hydraulickou převodovku (čtyři stupně vpřed a dva vzad) přenášen na pár hnacích kol vzadu, vedle kterých má tank sedm párů pojezdových kol (se závěsy na torzních tyčích), jeden pár napínacích kol vpředu a čtyři páry horních kladek (ty však bývají málokdy vidět, protože se nacházejí za bočními kryty pásů). Leopard 2 dovede na silnici jezdit rychlostí přes 72 km/h, a tudíž bývá občas označován za nejrychlejší obrněnec kategorie MBT, který se v současnosti nalézá ve výzbroji. 

Nekonečná modernizace? 

První sériové tanky se označovaly pouze jako Leopard 2, ovšem v zájmu odlišení bylo později jméno změněno na 2A0. Probíhala totiž různá menší vylepšení, takže hned druhá „várka“ byla označena jako verze 2A1. Vozidla první série byla poté modernizována na stejnou úroveň pod jménem Leopard 2A2 a následovaly další modifi kace 2A3 a 2A4, z nichž druhá dosud zůstává celosvětově tou nejrozšířenější. Ve státech NATO ovšem dosáhly značného významu varianty ještě pozdější, zejména pak Leopard 2A5, původně vyvíjený jako Leopard 2 Improved.

Hlavní odlišností zřejmou na první pohled je zesílený pancíř na čele věže, jež získala charakteristický klínový profil, kdežto u starších verzí (respektive do 2A4 včetně) bylo čelo věže svislé. Kromě toho se zesílila ochrana boků a velitelův panoramatický zaměřovač dostal infračervený kanál. Tank Leopard 2A6 pak obdržel již zmiňovaný kanón s prodlouženou hlavní. Vývoj ovšem dosud pokračuje a v současné nabídce se nalézá model Leopard 2A7, jenž může být vybaven rovněž modulárním pancířem.

Z Německa na mezinárodní trh 

Pro něj i pro starší modely je k dispozici také sada PSO (Peace Support Operations) pro boj ve městě. Na bázi Leopardu 2 vzniklo i několik podpůrných vozidel, například ženijní tank Kodiak, vyprošťovací vozidlo Büffel nebo mostní tank Panzerschnellbrücke 2. Kromě armády Německa dnes obrněnce Leopard 2 používá osm dalších zemí NATO, a sice Kanada, Dánsko, Nizozemí, Norsko, Polsko, Portugalsko a Španělsko. V Evropě si je koupily též čtyři neutrální státy (Finsko, Rakousko, Švédsko a Švýcarsko) a kromě toho tanky zamířily mimo Evropu do Chile, Indonésie, Kataru a Singapuru.

Nedávno si získaly značnou (přestože určitě nechtěnou) publicitu turecké obrněnce, neboť při vojenské operaci v Sýrii jich Turci několik pozbyli a nejméně dva ukořistil Islámský stát. Stále se však hlásí další zájemci a objevily se také zprávy o možném zavedení do české armády. Je ovšem otázka, nakolik je pro nás prozíravé kupovat sice prověřený, jenže koncepčně přece jen již překonaný tank, za který ostatně již sami Němci připravují náhradu, tedy vlastně obrněnec „Leopard 3“.