Tajemství ozubeného lůna: Čím záhadné krasavice očarovaly muže z kmene Ainů?
Vagina dentata neboli ozubená vagína je jevem, který se vyskytuje v celé řadě mýtů. Kromě kmenů jižní Afriky ji popisují i legendy Ainů, které sepsal profesor japonštiny Basil Hall Chamberlain. Ten ji navíc zmiňuje v souvislosti s krásnými ženami a silným pokušením
Za dávných časů se náčelník ainského kmene z ostrova Iwanai vydal na moře, aby nalovil nějaké lachtany. Společnost mu dělali jen jeho dva urostlí synové. Moře je zaneslo do neznámé země. Sotva přistáli, začaly se na břeh scházet ženy v bohatém odění, kterým vévodila kráska ve zdobených nosítkách. Bylo jasné, že to není nikdo jiný než samotná vládkyně ostrova.
Překvapení pro statečné lovce
Panovnice sestoupila, plavmým krokem se přiblížila k loďce a pravila: „Toto je země žen. Užívejte pohostinství mého domu až do podzimu; v zimě se stanete našimi manželi. Příští jaro můžete odplout domů. Nyní mě odneste do mého domu.“
Náčelník a jeho synové se nedali dlouze pobízet, chopili se nosítek a zamířili k horám, kde stálo obydlí vladařky. Cestou se rozhlíželi po krajině. Byla pustá a nejvíc jim připomínala vřesoviště. Když dorazili, pozvala je paní dovnitř. Muži vstoupili do pokoje, v němž visely zlaté sítě podobné těm proti hmyzu. Krasavice jim nabídla místo a sama se postarala o jídlo.
Tak šel čas až do podzimu. Ve dne přicházely do domu ženy, posedávaly pod sítěmi a po očku trojici pozorovaly. Se soumrakem smutně odcházely domů. Na podzim panovnice oznámila: „Padá listí a nastal ten správný čas. Tvé dva syny odvedu k mým pobočnicím. Ty sám se staneš mým mužem.“ Nato vstoupily dvě půvabné dívky a odvedly si oba mládence. Sama královna se pak oddala jejich otci.
Ozubená lůna krásných žen
Muži zůstali v domě paní až do jara. Tehdy jim vládkyně oznámila: „Ženy této země jsou jiné než ty vaše. Každé jaro, sotva začne rašit tráva, nám v lůně vyrostou zuby. Proto s námi nesmí muž zůstat. Naším manželem se stává východní vítr; když vane, obrátíme se k němu zády a tak počneme děti. Někdy jde o chlapce, ale ti jsou zabiti a odneseni větrem v okamžiku, kdy nadejde čas a oni by mohli ulehnout s ženou. Snad z vůle zlého boha jste přistáli u našich břehů v létě, kdy jsme měly hluboko v těle zuby. Proto jste si nás nemohli vzít – šlo to až poté, co zmizely. Nyní, když se s nadcházejícím jarem znovu ohlašují, už není možné, abychom se milovali. Zítra se tedy vydáte domů. Vzkaž synům, ať se připraví na cestu.“
Mládenci přišli plní zklamání a rozpaků. Vládkyně, která zůstala v domě, jim se slzami v očích řekla: „Ač to není bezpečné, strávíme tuto noc – naši poslední – spolu.“ Nato náčelník vzal z váčku na své hrudi pochvu na nůž, aby se ochránil. Po vášnivé noci na ní zůstaly stopy po zubech.
TIP: Kraj magických studánek a bosorek: V co věřili lidé na českém venkově?
Nadešel úsvit, se kterým muži nasedli do lodi a vypluli na širé moře. A z hor zadul čerstvý vítr, který hnal loď Ainů vpřed. Zanedlouho spatřili zemi – byly to hory obklopující jejich ostrov. Vyskočili na pláž a spatřili své ženy, jak nosí vdovské čepce. Sevřeli je v objetí a pak už všichni pozorně naslouchali podivuhodnému vyprávění. Na důkaz, že celý příběh je pravdivý, ukázal náčelník všem zuby poznamenanou ozdobnou pochvu, která jej ochránila při poslední noci s krásnou vládkyní.
Obyvatelé ostrova Hokkaidó
Ainové, unikátní jak svým vzhledem, tak jazykem, to neměli se svými japonskými sousedy nikdy lehké. Z původně rozsáhlého území byli postupně vytlačováni na samotný sever souostroví a od určité doby systematicky japanizováni a perzekvováni. Střípky tradiční ainské kultury se však díky zájmu ze strany turistů udržely dodnes.
