Tajemství neviditelné modré barvy
Pokládáme za samozřejmé, že všichni lidé vidí svět stejně barevný. Ale co když tomu tak není? Možná že se například antičtí autoři o modré barvě nezmiňují zkrátka proto, že ji neviděli. Způsob, jakým mozek vnímá barvy, zkoumají vědci velmi intenzivně
Se schopností vidět barevně se nerodíme. Člověk přichází na svět s velmi omezeným vnímáním barev, jež se zdokonaluje především v prvních třech měsících života. Podle posledních výzkumů pak naše barevné vidění prochází radikálními změnami v době, kdy si osvojujeme řeč, tedy zhruba kolem třetího roku věku.
Anna Franklinová z univerzity v anglickém Surrey zkoumala odlišnosti barevného vidění u nemluvňat a u dětí, které již slovům jako „modrá“ nebo „červená“ rozuměly. Snímala pohyby jejich očí ve chvíli, kdy jim ukazovala různé barvy. Speciální software pak podle pohybu oka vyhodnotil, která část mozku informaci zpracovává.
Vědkyně došla k překvapivému závěru: u nemluvňat vyvolávaly podněty aktivitu v pravé hemisféře, zatímco starších dětí v levé. A právě ta hraje zároveň dominantní roli při porozumění jazyku. Podle Franklinové se tak výrazy pro barvy a jejich reálné vnímání nerozlučně pojí.
Svět, kde modrá neexistuje
Uvedené poznatky dobře ladí se zjištěními vědeckého týmu Julese Davidoffa, který se vydal zkoumat vnímání barev až do severní Namibie za kmenem Himba. Ten je pozoruhodný mimo jiné proto, že v jeho řeči neexistuje výraz pro modrou barvu. Různé odstíny zelené se však označují různými slovy.
Vědci ukázali Himbům na obrazovce nejprve dvanáct zelených čtverců, z nichž jeden měl lehce odlišný odstín. Pro Evropana bylo odhalení „jinak zeleného“ obrazce velmi obtížné, zatímco domorodci jej rozeznali okamžitě. Pokud však byl v bloku zelených čtverců jeden modrý, Afričané jej buď nedokázali najít vůbec, nebo se jim to dařilo jen s velkými obtížemi.
TIP: Trnitá cesta k modré revoluci: Staří Římané považovali modrou za barvu barbarů
Davidoff z toho vyvodil, že pokud neznáme termín pro danou barvu, je pro nás mnohem těžší určit, v čem se liší od ostatních, ačkoliv oko zmíněnou odlišnost fyzicky vnímá. Zdá se tedy, že ještě než se objevil „koncept modré“, lidé tuto barvu sice viděli, ale neuvědomovali si, co ve skutečnosti vidí.
Víte, že?
První umělá náhražka modrého barviva spatřila světlo světa náhodou. V roce 1709 se berlínský obchodník, ale i teolog a alchymista Johann Konrad Dippel (mimochodem předobraz doktora Frankensteina) rozhodl podvádět své klienty. Naředil uhličitan draselný, který se v manufakturách používal především při výrobě skla a textilu, aby tak zvětšil objem dodávané suroviny. K jeho údivu však po nějakém čase látka zmodrala a z podvodu se stal geniální vynález: vznikla tzv. pruská modř, velmi levné a dostupné barvivo.
