Symbol královské moci: Osobní koruna Ludvíka XV.
Po smrti „Krále Slunce“ měl usednout na trůn jeho pravnuk Ludvík Francouzský. Do nového panovníka vkládala země velké naděje, není proto divu, že k příležitosti jeho korunovace vznikl nový symbol vladařské moci. Nádherná a nákladná koruna jako jediná svého druhu přečkala Francouzskou revoluci a dochovala se do dnešních dnů
Ludvík XIV. ( 1643–1715) zemřel ve dvaasedmdesáti letech. Tou dobou už přežil své syny i vnuky, takže trůn zanechal pětiletému pravnukovi. Chlapci se zatím říkalo jen Ludvík Francouzský a panoval za něj regent Filip II. Orleánský, synovec zesnulého monarchy.
Nový král se měl ujmout vlády o svých třináctých narozeninách jako Ludvík XV. ( 1715–1774). Aby tak ale mohl učinit, musel být dle francouzské tradice nejdříve pomazán křižmem a korunován v Remeši. Několikadenní obřad, který Francie nezažila již 68 let, vyvrcholil v neděli 25. října 1722 v katedrále Nôtre-Dame.
Osobní klenot
Korunovace nepředstavovala nejdůležitější část ceremonie, tou bylo posvěcení (sacre) krále arcibiskupem, jež podstupovali francouzští panovníci od dob Karlovce Pipina Krátkého ( 751–768). Zřejmě prvním v Remeši pomazaným panovníkem se roku 893 stal Karel Prosťáček. Místo bylo zvoleno v návaznosti na křest Chlodvíka I. (sjednotitele Franků) z rukou remešského biskupa Remigia na konci 5. století. Podle legendy právě pro tuto příležitost přinesla holubice nádobku s křižmem – svatým olejem ve svaté Ampuli. Tradice korunovace francouzských králů v Remeši však zakořenila teprve za Jindřicha I. roku 1027. Do roku 1825 zde byli pomazáni všichni monarchové s výjimkou sedmi z nich.
Několikadenní rituál tvořil slavnostní příjezd panovníka, jeho obřadné vstávání po první zde strávené noci, vstup do katedrály, přísaha, pasování na rytíře, pomazání, předání insignií, mše a poté slavnosti. Při předávání insignií se používala kromě žezla a ruky spravedlnosti prostá koruna Karla Velikého. Symbolicky ji arcibiskup vložil rovněž na hlavu Ludvíka XV., nicméně na následující slavnosti již měl nový vládce svoji osobní korunu, kterou pro něj objednal regent Filip II. Orleánský u Augustina Duflose. Ten ji vytvořil podle návrhu korunního klenotníka Laurenta Rondého.
Na přání regenta se na koruně zaskvěly diamanty z královské kolekce, zejména ty, které kdysi shromáždil kardinál Mazarin. Klenotník použil kromě největšího kamene, nazvaného podle zadavatele objednávky Regent (viz Průzračný jako voda), celkem 282 diamatů, 64 barevných kamenů a 230 perel. Již brzy po obřadu však diamanty nahradily jejich skleněné napodobeniny.
Koruna patřila k pokladu opatství Saint-Denis (kde se nachází i hrobka francouzských králů) a je jedinou, která přežila Velkou francouzskou revoluci, jíž padly za oběť mnohé další klenoty včetně koruny Karla Velikého. Od roku 1852 se nachází ve sbírkách Muzea Louvre.
Průzračný jako voda
Regent, nejnádhernější diamant z koruny Ludvíka XV., původně nesl jméno Jamchand. Roku 1698 byl nalezen v jihoindické Golkondě, kde ho za 29 400 liber koupil guvernér Madrásu Thomas Pitt (odtud se lze setkat s označením Pittův diamant). Původně vážil 426 karátů, po odvozu do Anglie byl ale vybroušen na 140,5 karátu. Kvalitou výbrusu je dodnes považován za nejkrásnější svého druhu na světě. Klenotník Harris na něm pracoval během let 1704–1706.
Roku 1717 drahý kámen koupil Filip II. Orleánský, jehož připomíná současné jméno diamantu a díky němuž se dostal do koruny mladičkého panovníka. Při obřadech posvěcení v Remeši byl Regent vsazen doprostřed její čelní lilie. Ačkoliv byl poté vyjmut a nahrazen sklem, nezůstal ležet ladem. Při svém pomazání jej měl v koruně i následník Ludvíka XV., jeho vnuk Ludvík XVI. Ten ho poté občas nosil (stejně jako dědeček) přišpendlený na klobouku a chlubila se s ním také jeho manželka Marie Antoinetta.
Za Velké francouzské revoluce došlo ke krádeži diamantu, brzy byl ale nalezen, aby se následně dostal několikrát do zástavy. Roku 1801 získal Regenta Napoleon, který ho nechal vsadit do hrušky svého meče. Císařova druhá choť Marie Luisa kámen roku 1814 odvezla do exilu, avšak rakouský císař František I. diamant vrátil Ludvíkovi XVIII. Roku 1825 se zaskvěl v koruně při posvěcení Karla X. a roku 1887 unikl jen o vlas vládou organizované dražbě. Za nacistické okupace byl ukryt pod sádrovým štukem krbu na zámku Chambord a dnes je vystaven společně s korunou v Apollonově galerii v Louvru.
Dar hodný kardinála
Na samém vrcholu koruny Ludvíka XV., uprostřed lilie, se nacházel diamant Sancy o váze 53 karátů, původem zřejmě z Indie. Až do objevení Regenta byl považovaný za nejkrásnější v Evropě. Jeho známá historie sahá do 15. století k francouzskému vévodovi Karlovi Smělému, který roku 1477 padl v bitvě u Nancy. Nato střídal drahý kámen majitele velmi rychle, přesto po jednom z nich, Nicolasi Harlay de Sancy, získal své označení. V řadách vlastníků bychom přitom našli i zvučnější jména, mimo jiné francouzských králů Jindřicha III. a Jindřicha IV. či posledního stuartovského panovníka Jakuba II.
TIP: Koruna Svaté říše římské: Symbol tradice a moci římských císařů
V polovině 17. století koupil diamant kardinál Mazarin pro Ludvíka XIV., díky čemuž se následně dostal do koruny jeho následníka Ludvíka XV. Za Velké francouzské revoluce opustil zemi, aby roku 1906 zakotvil u rodiny Astorových. Ta jej po 72 letech prodala za milion dolarů Louvru. Dnes je uložen (stejně jako Regent) v Apollonově galerii.
