Smrt ve žlutém hávu aneb Nebezpečné dobrodružství opylování

Květy se v průběhu evoluce staly dokonalými krmítky a odpočívadly pro hmyz. Ten na oplátku rostlinám poskytuje neocenitelnou službu, když opylením zabezpečuje jejich rozmnožování. Zhruba v posledních 40–50 milionech let objevili tato napajedla i predátoři a přišli na to, že květy jsou velmi vhodným místem pro lov. Začali se tedy specializovat právě na rozvité květy rostlin.

Pavoučí chameleoni

Jedním z nejdokonaleji přizpůsobených květových predátorů jsou běžníkovití pavouci (čeleď Thomisidae), známí již z oligocénu, tedy z doby před 34–23 miliony let. Říká se jim rovněž krabí pavouci, protože vzhledem a způsobem pohybu tyto korýše připomínají. Podle rozšířeného názoru si běžníci nestaví sítě a pouze číhají, aby nic netušící hmyz mohli ze zálohy chytit. Ve skutečnosti ale i oni využívají výhod pevných pavoučích vláken. Krátká a nesmírně tenká vlákna spřádají uvnitř květů a spoléhají na to, že pavučinky hmyz alespoň na chvíli zastaví– to lovci stačí, aby oběti vstříknul smrtelnou dávku prudkého jedu. Vláknem se pavouci navíc sami připevňují ke květům a získávají tak větší stabilitu.

Běžníci se zkrátka snaží co nejlépe využít specifika daného prostředí a vytěžit z něj maximum. Běžník květomilný (Thomisus onustus) a běžník kopretinový (Misumena vatia) dokonce umí měnit barvu od bílé po žlutou a splynou i se snad nejsytěji žlutým květenstvím.

Pavouk, nebo list?

Oblíbeným lovištěm běžníků jsou květy hlaváčku jarního (Adonis vernalis) z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae). Tato rostlina patří mezi typicky stepní jarní druhy – na jižních svazích Karpat často vyrůstá přímo zpod sněhu. Květ může mít průměr až deset centimetrů (většinou do pěti centimetrů) s varírujícím počtem okvětních lístků.

TIP: Tajemství jednoho života aneb Zázrak motýlího zrození

Hlaváček má dokonale symetrický květ, což je v zásadě jediná obrana proti predátorům, kteří jsou překážkou opylujícímu hmyzu. V perfektním souladu sbíhajících se žeber je i velmi dobře splývající a pod tyčinkami schovaný pavouk vidět a takovým květům se především včely různých druhů víceméně úspěšně vyhýbají. Proto pavouci upřednostňují květy nedokonalé. Tam má lovec velkou trpělivost a dříve či později se oběti dočká. Tím spíš, že dokáže zaujmout i takovou polohu, v níž se dokonale podobá měkkýši napůl rozežraným okvětním listům.

Mrtvola na uchlácholení

Běžníci jsou opravdu dokonale maskovaní a často je velmi těžké je vůbec zpozorovat. Důkladná studie však ukázala, že v některých lokalitách jsou přítomni až na 12 % květů, tedy zhruba na každém osmém. Včela, která za jediný den navštíví stovky květů, tak čelí smrti mnohokrát denně.

Pozoroval jsem úspěšného běžníka, který večer chytil včelu. Asi 80 minut sál její hlavu, dalších 80 minut tělo – dokud se květ nezavřel. Když se ráno hlaváček otevřel, byl pavouk pořád přisátý a kořist vyhodil až hodinu a půl před polednem. Vzápětí chytil další včelu.

Někteří běžníci dokáží po úspěšném lovu dokonale využít i tělo své oběti. Když včelu vysají, doslova ji na květu naaranžují, aby hlaváček na první pohled působil dojmem bezpečného útočiště. Takové květy jsou pak skutečně častěji navštěvované jiným hmyzem a pavouk má šanci na další kořist. Jiní běžníci vysátou kořist poctivě odstraňují, ale v tom případě vždy preferují květy schované ve větších trsech nebo nevystavené přímému slunci. Lovecké taktiky se přitom stále vyvíjejí a dramatizují věčný souboj lovce a jeho kořisti.

Opylovači a rostliny

Když vznikly mnohobuněčné rostliny, měly před sebou dlouhou budoucnost života ve vodě a s ní i náhodné opylování ve vodním prostředí. Když se v raných prvohorách dostaly na souš, podobně jako obojživelníci stále potřebovaly k rozmnožování vodu. Tu postupně vyměnily za vzduch a některé rostliny jsou při opylování dodnes odkázané na náhodný vítr. Ve střední juře došlo k první revoluci a po milionech let konzumace pylu hmyzem vznikla první skupina rostlin, která byla závislá na specializovaných opylovačích. Šlo o hmyz z řádu srpic (Mecoptera) – tento poznatek byl publikován čínskými, americkými a ruskými vědci koncem roku 2009.

Uběhlo ovšem dalších 30 milionů let, než v období spodní křídy vznikl první květ. Na velké dobrodružství opylování se ale muselo čekat dalších 30 milionů let. Tehdy došlo na hranici mezi spodní a vrchní křídou k mohutné krizi ekosystémů a starší nahosemenné rostliny byly ve velké míře nahrazeny rostlinami krytosemennými a tím i pravými květy. Tehdy už čekaly na svou práci zástupy připravených opylovačů. Opylování se stalo doménou hmyzu a vítězili rostliny s nejužším vztahem ke specializovaným opylovačům.