Tajemství jednoho života: Zázrak motýlího zrození

K housenkám má většina lidí záporný vztah, ba přímo odpor. Sežerou, na co přijdou a na milost jsou brány jen ty druhy, které poskytují textilní vlákno. Naproti tomu motýli jsou na výsluní popularity – fotografováni, malováni, opěvováni, sbíráni. Je to nespravedlnost, protože motýl není po většinu svého života motýlem, ale housenkou. Jeho jediným úkolem je oplodnit nebo být oplodněn a založit potomstvo. Všechno ostatní je na bedrech housenky, která se musí vykrmit natolik, aby uspokojila nejen vlastní potřeby, ale zajistila budoucí proměnu v motýla a v mnoha případech i dostatek živin pro celý jeho život.

Vybíravé housenky

Motýlí vajíčka mají různý tvar a velikost. Jsou kulatá, oválná, podlouhlá nebo soudečkovitá, na povrchu mají drobné prohlubeninky nebo rýhy, někdy bývají pokrytá chloupky. Bílá, žlutá, červená, růžová, hnědá, jednobarevná nebo skvrnitá, i se vzorkem. Větší motýli obecně vytvářejí větší vajíčka, ovšem i tak se jedná o 2–3 milimetry velké „drobky“. Samička je klade jednotlivě, v malých skupinkách až velkých snůškách a může je lepit do prostorových stavbiček. Důležité je naklást budoucí potomstvo na živnou rostlinu, aby mělo dostatek potravy.

TIP: Superbrouk z jižní Evropy aneb Síla, která pohne šesti autobusy

Některé druhy jsou polyfágní, což znamená, že se živí více druhy rostlin. Většinou je ale housenka odkázána na 2–3 rostliny, někdy jen na jednu. Třeba taková babočka paví oko raději zemře hlady, než aby snědla něco jiného než kopřivu. Housenky se líhnou v několika dnech až týdnech po nakladení, přesná doba velmi závisí na teplotě a vlhkosti. Vajíčka některých druhů dokonce přečkávají zimu.

Zabijáčtí paraziti

Malé housenky se začnou čile krmit a zpočátku se jejich činnost výrazně neprojevuje. Konzumují hlavně měkčí části listů, ale to se rychle změní. Systematicky okusují celý list (nebo jehličí) a každý druh má trochu jiný postup. Zajímavě se chovají někteří martináči, kteří ožerou nejprve jednu stranu listu a pak druhou, až zbude jen tenký řapík. I ten však nakonec přehryžou a nechají jen krátký kousek (martináč hrušňový) nebo ho odhryžou tak dokonale, že nepoznáte, že na místě předtím nějaký list byl (martináč atlas).

Housenky často žijí pohromadě v kolonii, někdy si dokonce upředou hnízdo, které je chrání před nepřáteli jako jsou ptáci, pavouci a dravý hmyz. Další obranou bývá varovné zbarvení a kresba, chlupatost nebo trny, jedovatost nebo alespoň odporná chuť a samozřejmě mimikry. Větší část housenek padne za oběť ptákům, ale kromě toho také trpí různými chorobami, takže obvykle jen malé procento přežije do dospělosti. Velké ohrožení pro budoucí motýly představují také parazitické larvy, které dlouho žijí v těle housenky a zahubí ji teprve v okamžiku, kdy prorážejí na povrch jejího těla a vzápětí se samy kuklí.

Vlastní kabát jako potrava

Každá housenka musí během růstu několikrát vyměnit pokožku (kutikulu) za větší, volnější. Svlékání předchází doba odpočinku. Housenka přestane žrát, usadí se na jednom místě a čeká, až se stará pokožka odloučí. Tato fáze trvá poměrně dlouho, třeba dva dny. Když stará pokožka vypadá jako průhledný závojíček, znamená to, že se svlékání blíží. Housenka se nejdřív začne nafukovat ve vlnách, které probíhají od jednoho konce těla ke druhému. Poté se napřímí a zvětší objem, až jí konečně praskne pokožka za hlavou. Pak pomalu vylézá ven a s rozevíráním staré pokožky si přitom i nadále pomáhá nafukováním příslušných částí těla.

TIP: FOTOGALERIE Zcela obyčejný zázrak aneb Jak se z housenky stane motýl

Bezprostředně po svléknutí se všelijak kroutí a protahuje. Vypadá to, jako by se nemohla nabažit radosti z volného pohybu a nového kabátku. Ten se, zvlášť u prvních svlékání, může výrazně změnit. Například hodně housenek se líhne hnědočerných a po prvním svlékání změní barvu i celkový vzhled. Svlečenou pokožku (svlečku) většinou nechají bez povšimnutí, ale některé druhy ji po sobě s velkým gustem sežerou. Doba vývoje housenky do dospělosti trvá různě dlouho nejen v závislosti na druhu, ale také na přízni počasí. Některé housenky přečkávají zimu pod zemí a vývoj dokončují teprve na jaře.

Chystá se poslední změna

Kuklení je vlastně poslední svlékání, při kterém dojde k neuvěřitelné proměně. Ani tady nezůstala příroda u jednoho modelu. V některých případech vznikne volně zavěšená kukla bez dalšího obalu, která je za zadeček připředená k podkladu (babočky), někdy ji navíc přidržuje pásek kolem těla (bělásci). Housenky jiných druhů si nejprve upředou „domeček“ – více či méně pevný zámotek, který má podobu od pavučinky až po pevný kokon (martináči). Teprve v něm se opravdu zakuklí. Dochází ale i k tomu, že se housenka zavrtá pod zem, vyhloubí si tam komůrku a kuklí se v ní (lišajové).

Příprava na kuklení trvá mnohem déle než u běžného svlékání. Housenka přestane přijímat potravu a někdy se vyprazdňuje (martináči). Nejprve odchází tuhé velké výměšky, pak vytéká řídká zbarvená tekutina, nakonec čirá. Přitom housenka často mění barvu. Celý proces trvá několik hodin. Pak housenka ožije, většinou začne horečně a dlouho cestovat a hledá místo, kde se zakuklí. Housenky, které potkáváte koncem léta na cestách, pravděpodobně hledají místo ke kuklení.

Cviky hlavou dolů

Například kuklení našich baboček probíhá tak, že housenka nejprve připřede k větvičce chomáč vláken. Pak k němu nacouvá zadečkem a spojí se s ním. Když je spojení pevné, spustí se hlavou dolů a čeká. Přitom sebou občas zavrtí a tělo se postupně pomalu prodlužuje. Podle okolností začne být housenka po několika hodinách až dnech najednou aktivní. Křečovité pohyby jsou častější, pokožka za hlavou praská, kroutivými pohyby se shrnuje k zadečku a objevuje se vlhká měkká kukla. Na jejím tvaru už je vidět, kde bude mít budoucí motýl uložená křídla, hlavu a tělo. Při vhodném osvětlení, například bleskem fotoaparátu, je možné zahlédnout i vnitřní strukturu. Na závěr se prudkými krouživými pohyby kukle většinou podaří svlečenou pokožku odhodit, ještě si trochu zacvičí a zklidní se. Povrch ztuhne a vybarví se, přičemž vybarvení se do jisté míry přizpůsobuje prostředí.

Housenky, které se kuklí v kokonu, čeká podstatně těžší práce. Nejdřív musí najít vhodné místo. Obyčejně to jsou listy, které k sobě postupně stahují do tvaru, kde pak mohou vyplést kokon. Musí také připříst listy k silnějšímu stonku, aby zabránily odpadnutí kukly před líhnutím. Někdy se jim první pokus nepovede a musí jej opakovat.

Kruh se uzavírá

I v případě jednoho druhu trvá období stadia kukly různě dlouho. Vývoj zpomaluje například nižší teplota. Kukly z podzimní generace proto přečkávají zimu a motýli se líhnou až na jaře. Kukly zpravidla projevují zvýšenou aktivitu po kuklení a pak před líhnutím. To se projevuje tak, že kukla sebou různě vrtí a jak motýl roste, články v zadečkové části, které jsou pohyblivé jako u harmoniky, se zvýrazňují a roztahují. Známkou blížícího se líhnutí (vykuklení) u denních motýlů je i to, že pod obalem prosvítá kresba a vybarvení křídel, těla a někdy i tykadel.

Pokud je vše v pořádku, je proces líhnutí velmi rychlý. Obal se v hlavové části odklopí a motýl s měkkými malými křidélky se vysouká ven. Zavěsí se křídly dolů, do volného prostoru, aby se mohla vypnout a posléze ztuhnout. Na závěr odstřikuje ze zadečku přebytečnou tekutinu. Doba, kdy motýl nemůže odletět, trvá několik hodin a je tehdy snadnou kořistí. Motýlům, kteří se kuklí v kokonu, trvá i několik hodin, než se jim podaří kokon narušit natolik, aby mohli vylézt ven.
Páření motýlů je opět dost proměnlivá záležitost. Ke spojení, které trvá od vteřin až po několik dní, dochází konci zadečků. Oplodněná samička naklade desítky až stovky vajíček a koloběh může začít nanovo.

Jak se fotí motýli

Z uvedených skutečností je zřejmé, že fotografování vývoje housenek a motýlů je především časově náročné. Pro dobré výsledky je potřebné mít i odpovídající vybavení – digitální zrcadlovku, makroobjektiv, případně mezikroužek a předsádku. Důležité je osvětlení, dá se ale s úspěchem použít i vestavěný blesk s difuzérem, jehož účel splní i bílý igelitový pytlík. Použití blesku má dvě výhody, umožňuje fotografovat z ruky a detaily se lépe vykreslí. Rozhodně doporučuji používat manuální ostření, výbornou pomůckou je živý náhled.