Skandál Aloise z Kounic: Zvrhlého knížete nakonec císař vyhnal z Vídně

V letech 1815–1821 se stal ve Vídni velkou módou dětský balet. Při vší chvále se však na adresu baletu ozvaly i kritické hlasy. Především vadilo, že se pozornost diváků soustřeďovala na dívky předpubertálního a pubertálního věku. Činnost dětského baletu nakonec ukončil císařský zákaz.

Utajovaný skandál

Jedním z nejhorlivějších návštěvníků tohoto baletu byl kníže Alois Václav Kounic (1774–1848). Tento vnuk slavného kancléře Václava Antonína z Kounic byl černou ovcí rodiny. Žil v přepychu a bez společenských ambicí. Po necelé dva roky sice zastával funkci rakouského vyslance u Svatého stolce v Římě, roku 1819 byl ale odkud pro nepřístojné chování odvolán. 

Večer 6. července 1822 byl kníže ve svém vídeňském domě zatčen. Policie sledovala chování knížete už delší dobu, ale dala si na čas než zasáhla. Šlo přece jen o vysoce postavenou osobu, která se těšila ochraně dvora. S Kounicovým zatčením však všechny ohledy padly.

Při vyšetřování, které probíhalo v utajení od června do září 1822, vypovídaly desítky dívek, vesměs ve věku 13–17 let. Mluvily o sexuálních praktikách knížete a velmi podrobně popisovaly, jak byly vystavovány psychickému tlaku a rafinovaně „zbavovány panenství“. Dělo se tak s pomocí kuplířek a často se souhlasem rodičů dívek, kteří byli k zděšení soudců ochotni za peníze vycházet vstříc knížecím choutkám.

Císařův rozsudek

Vzhledem k delikátnosti případu i s ohledem na rodinu knížete (byl ženat a měl tři dcery) císař naléhal na ukončení vyšetřování. Dvorním dekretem z 27. září 1822 nařídil, aby byl provinilec propuštěn z vazby, podřízen přísnému policejnímu dohledu a vypovězen z Vídně na své moravské statky.

Protože podle hlášení brněnského policejního ředitelství kníže ve svých sexuálních praktikách pokračoval i zde, byl na něj vyvinut tlak, aby opustil území monarchie. Odešel do Paříže, kde zemřel v zapomnění roku 1848. Po jeho smrti přešlo kounicovské dědictví na českou hraběcí linii rodu.