Pryč od českých nevděčníků: Cesta Jindřicha Zdíka do Jeruzaléma
Panovník se považoval nejen za ochránce církve, ale i jejího pána. Od biskupa se vlastně čekala jen služba, což měl ambiciózní Jindřich záhy zjistit
Po silné vládě Vratislava II. nastupovali Přemyslovci jeden po druhém, přičemž rychlý vzestup zpravidla následoval strmý pád. Stabilita pražské vlády byla velice pochybná a o to důležitější roli hrálo moravské biskupství se sídlem v Olomouci. Jindřich Zdík měl o svém programu zcela jasnou představu, která vycházela z neochvějné víry v papežství a touhy vymanit církev z vlivu laiků.
Z Čech do země zaslíbené
První problémy nastaly, když se rozhodl vybudovat kostel v Blansku. Ostře proti se totiž postavil nejen brněnský kníže Vratislav, ale i Konrád Znojemský, který byl Zdíkovým někdejším dobrodincem. To biskup nedokázal pochopit. Jeho raněná duše potřebovala lék, který mohla dostat na jediném místě na světě. V Jeruzalémě. Zdík putoval po souši klasickou trasou Dunaj-Balkán-Cařihrad. Plavební sezóna ve Středomoří totiž trvala od dubna do října, zatímco mezi desátým listopadem a desátým březnem plavba nepřipadala v úvahu. Cesta po souši však téměř vždy předznamenávala komplikace, a ani Zdíkově výpravě neubíhala hladce. Poutníci nabrali velké zpoždění a do cíle nestihli dojít za plánovaných třináct týdnů, ale až na Bílou sobotu. Zmeškali tak značnou část jeruzalémských velikonočních oslav včetně mší na Velký pátek, tedy den ukřižování Krista, který je pro křesťany velmi důležitý. Biskupovi souputníci toho sice litovali, ale museli se s tím smířit. Poklonili se svatým místům a začali chystat odjezd.
Další cesta
Jindřich však zůstal v Jeruzalémě a zdejší pobyt ho hluboce a všestranně ovlivnil. Z rukou jeruzalémského patriarchy přijal částečku Svatého Kříže, se kterou ten kdysi vyrážel do boje proti nevěřícím. V blízkosti svatých míst prošel hlubokou vnitřní proměnou, když poznal řeholi svatého Augustina a podrobil se jí. Biskup se úspěšně vrátil v polovině roku 1138, ale ještě téhož roku se vydal na další cestu, která ho tentokrát zavedla do Říma. Nezastavilo ho ani pět křížků na jeho hřbetě, ani náročná cesta, ani drastická dieta spojená se vstupem do řádu augustiniánů. Muže jeho energie nemohlo zastavit nic, vždyť ho ještě čekal velký kus práce.