Předjarní krásy Česka: Nepřehlédněte posly jarní svěžesti
Předjaří je věčně mladý čas plný vůní, naděje, probouzení a příslibů. Je to i doba nejvhodnější k tomu, abychom si alespoň částečně vyzkoušeli, jak svět vnímají například psi. Zkuste to někdy. Přivřete oči a nechte se ve vlídném vánku vést naším – bohužel již otupeným – čichem za tajemnými vůněmi…
Vždycky jsem toužil pochopit, jak svět poznávají zvířata. Proto jsem podle svého vlastního návodu již mnohokrát klopýtal nazdařbůh únorovým listnatým lesem, váben Ariadninou nití omamné, těžko popsatelné vůně...
Jedovatý vlčí pepř
Hned poprvé mne čich přivedl ke skromnému keříku s růžovými květy, který se nenápadně krčil mezi dvěma kameny. Nevýraznost keře je v kontrastu s jeho vlastnostmi. Jde totiž o lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), prudce toxický keř z čeledi vrabečnicovitých (Thymelaeaceae). Keřík oplývá lidovými názvy. Říká se mu čertovo lejko, lejkovec, vlčí lýko, vlčí pepř, divoký pepř, nešlechetník, mordýř lidský nebo vrah lidský.
Lýkovec je většinou 30–100 centimetrů vysoký a je chudičce větvený. Tento listnatý opadavý keř rozkvétá často již v únoru (ještě před rozvinutím listů) a výrazně aromatické růžové květy mu vydrží do dubna. Není však radno vychutnávat si jejich vůni příliš dlouho a zblízka, protože si tak můžete přivodit bolesti hlavy a závratě. Plody – kulaté červené peckovice – prý mají hořkou chuť, ale já to nikdy nezkoušel. Obsahují totiž prudce jedovaté terpenoidní látky. Smrtelnou dávku představuje pro dospělého člověka pouhých dvanáct plodů.
Šatičky lesních víl
Dalším poslem jara z družiny mocné paní Flóry je bledule jarní (Leucojum vernum) – jednoděložní rostlina z čeledi amarylkovitých (Amarillidaceae). Tato donedávna běžná květinka v květomluvě říká: „Moje láska je věčná.“ Pro vyjádření náklonnosti vůči svým blízkým ale prosím použijte jiné květy. Bledule bohužel dnes již patří k ohroženým druhům a je přísně chráněna zákonem.
Bledule jarní je 10–30 centimetrů vysoká vytrvalá rostlina s podzemní cibulkou. Z ní vyrůstají tři až čtyři přisedlé listy s čárkovitými čepelemi. Něžné bělostné kvítky na převislých stopkách vyrůstají z paždí toulce a na okrajích jsou navíc zdobeny žlutou (až zelenou) skvrnkou. Husté porosty bledulí jarních na březích potůčků a bystřin evokují dojem, že zde leží bělostné šatičky, které tu v noci při tanečním reji odhodily vodní žínky a lesní víly.
Bledule jarní kvete od února do dubna a v Česku ji můžete vidět zejména v luzích a v suťových lesích, na vlhkých podmáčených loukách a na březích potoků od nížin až do hor. V karpatské části Moravy je bledule jarní nepůvodní, najdeme zde však zplanělé populace „uprchlíků“ ze zahrádek (kde je rostlina pěstována již od počátku 15. stol.). Směrem na východ začíná další přirozený areál bledule jarní až ve Východních Karpatech na východním Slovensku a na Ukrajině, kde se vyskytuje někdy rozlišovaný endemický poddruh Leucojum vernum subsp. Carpatium.
Tajemné nokturno
Rozmarné předjaří ale dokáže uspokojit nejen váš čich a zrak. Na své si přijde i sluch, neboť s prodlužujícím se dnem se probouzí i akustická aktivita pěvců. V tomto období o sobě dávají vědět i sovy žijící na našem území, a to především kalous ušatý a nejhojnější evropská sova puštík obecný.
Kalous ušatý (Asio otus) je veliký asi jako holub a k poznání je díky typickým dlouhým perům kolem uší. V Česku žije 4 000–7 000 párů. Kalousové v zimě často nocují pospolitě a proslulé je kupříkladu jejich hromadné zimoviště na jehličnanu v rohu zahrady benediktinského kláštera v Rajhradu u Brna.
Obvykle ale hnízdí v lesích a loví na jejich okrajích a na pasekách. Ozývají se již v únoru, ale především v březnu a dubnu, rytmickým, ale tlumeným a nenápadným „hu“. Samečci si tak vymezují teritorium a lákají do něj samičky. V lokalitě výskytu k sobě můžete kalouse snadno nalákat. Stačí za soumraku třít kouskem polystyrenu o sklo (postačí i sklíčko kapesní svítilny), čímž napodobíte pištění kořisti, například rejsků.
TIP: Labyrinty kamenných poutníků – Rezervace Maštale ve Východních Čechách
Puštík obecný (Strix aluco) je oproti kalousům větší a mohutnější. Běžně hnízdí v lesích, remízcích, starých sadech ale i ve větších městských parcích. V Česku žije 6 000–9 000 párů. Puštík se již v únoru během toku za šera a noci ozývá melancholickým „huu-u- huhuhuhu“, které má stejný význam jako volání kalousů. Kromě toho vydávají puštíci pronikavé a daleko slyšitelné „kuvik“.
Slavnosti smyslů
Předjaří nabízí našim smyslům po dlouhé uniformní zimě pravé orgie rozmanitých chutí. Nepromarněte tento čas! Josef Hora kdysi napsal básnickou sbírku Kořist smyslů. Když smečku svých smyslů vypustíte v předjaří na lov do probouzející se přírody, určitě se nevrátí s prázdnou.
Kam za posly jara?
Lýkovec jedovatý se u nás vyskytuje všude a nikde. Roste ve světlých listnatých lesích od nížin a zabíhá až do hor, kde upřednostňuje křovinaté stráně. Obecně má raději polostín. V naší přírodě je vzácný a je zařazen mezi ohrožené druhy. Významnou lokalitou bohatou na keříky lýkovce jedovatého je Třemešný vrch v okrese Příbram. Podrobné mapování výskytu tohoto vzácného keříku najdete na adrese botany.cz.
Pokud se vám poštěstí navštívit bohaté lokality rozkvetlé bledule jarní, budete mít dojem, že jste byli pozváni na pradávnou pohanskou slavnost. Věhlasné oblasti s bledulemi jsou např. louky u Hroznětína (nedaleko silnice mezi Habry a Ledčí nad Sázavou), lužní les Šebín u Ohře, přírodní rezervace Ransko u Žďáru nad Sázavou, Státní přírodní rezervace Údolí Chlébského potoka v předhůří Vysočiny (nedaleko Nedvědice se slavným hradem Pernštejnem), nebo Rakovecké údolí (na rozhraní okresů Vyškov a Blansko).
