Předek, který nebyl: Odborná rekonstrukce ukazuje podobu „piltdownského člověka“

Na sklonku roku 1912 objevil amatérský paleontolog Charles Dawson úlomky lebky, spodní čelist a zub. Tento nález byl později popsán jako Eoanthropus dawsoni (Dawsonův jitřní člověk), mnohem známějším se ale stal pod pojmenováním „piltdownský člověk“, podle vesničky Piltdown v anglickém Sussexu, kde se měl nález odehrát.

Až do roku 1953 byl považován přinejmenším částí odborníků za dlouho hledaný „přechodný článek“ mezi lidoopy a člověkem. Pak se ale ukázalo, že piltdownský člověk je jedním z největších podvodů v historii vědy. Ve skutečnosti totiž šlo o lebku středověkého člověka, podobně starou spodní čelist orangutana a fosilní zub šimpanze. Někdo upravil jejich tvar a také vzhled máčením do roztoku se železem a kyselinou chromovou.

Fiktivní rekonstrukce

Dodnes nevíme, kdo byl autorem tohoto podvrhu. Mezi hlavní podezřelé patřil jeho údajný „objevitel“ – amatérský geolog a archeolog Dawson, spekulovalo se ale i o zapojení teologa Pierra Teilhard de Chardina nebo slavného spisovatele Arthura Conana Doyla. Ať už motivy tohoto podvodu byly jakékoliv, ve svých důsledcích velmi poškodil paleontologii, výzkum evoluce člověka i celou vědu jako takovou.

Tým odborníků, který vedl známý forenzní expert a 3D designér Cícero Moraes ze společnosti Arc-Team Brazil, se nyní rozhodl vytvořit na základě zmíněných podvržených kostí fiktivní rekonstrukci vzhledu piltdownského člověka. Použili k tomu skeny lebek člověka, orangutana a šimpanze, jejichž struktury upravili tak, aby vytvořily funkční celek. Pro dokreslení vzhledu pochopitelně nemohli použít DNA, protože piltdownský člověk neexistoval, jeho rysy jsou proto toliko výsledkem umělecké licence jeho tvůrců.

Díky Moraesově týmu tak vznikla první moderní rekonstrukce 500 tisíc let starého předka člověka, o jehož existenci byla ještě v minulém století skálopevně přesvědčena valná část světové vědecké obce.