Pravěké tetování Země: Uralský los je zřejmě největším geoglyfem na Zemi
Nejstarší a zřejmě i největší geoglyf na světě se nachází v Rusku. Objeven byl jen díky satelitním snímkům z vesmíru a jde o největší figurální kresbu na zemském povrchu. Vznikla zhruba před 2 až 4 tisíci lety...
Unikátní stepní geoglyfy lze nalézt i v Rusku. Odhalil je nadšený amatér. Alexander Šestakov, který si všiml určitých anomálií v zemi při procházce národním parkem Zjuratkul na Urale. Když si pak doma oblast prohlédl na satelitních snímcích, s údivem zjistil, že se mu před očima rýsuje obří geoglyf znázorňující zvíře.
Obrazec se čtyřma nohama, dvěma parohy a protáhlým čenichem zřejmě představuje losa a ukrývá se nedaleko Zjuratkulského jezera, v nadmořské výšce 860 m. Nejpodivuhodnější je ovšem jeho velikost: Na délku měří 218 m, na šířku 195 m a v úhlopříčce se táhne do vzdálenosti 275 m. Jde tak o jeden z největších geoglyfů na Zemi.
Výzkum následně převzal badatelský tým pod vedením Stanislava Grigorjeva z Institutu čeljabinské historie a archeologie. Ukázalo se, že strukturu tvoří kameny vyskládané do příkopů o šířce 5–10 m, vyhloubených 30–40 cm pod povrch. Zajímavá jsou rovněž obří kopyta vyplněná směsí zeminy a rozdrceného kamení. A právě zde se možná kdysi nacházelo i něco dalšího: Podle pozůstatků zdí existovaly zřejmě v místě kopyt a hlavy průchody.
Dětská práce?
Kameny nyní pokrývá tmavá patina, dřív však byly světlejší, a tudíž dobře viditelné z okolí. Hlavním vodítkem k určení stáří a snad i účelu dávného díla se pro vědce staly nástroje nalezené v okolí. Podařilo se jich objevit celkem 155, dosahovaly různé velikosti a posloužily k hloubení jam i k opracování kamene tzv. štípanou technikou. Právě na základě jejich předpokládaného stáří datuje Grigorjev vznik geoglyfu do let 4000–2000 př. n. l. Další podrobnosti objasní až výsledky probíhajícího výzkumu, který se mimo jiné opírá o analýzu tamních prehistorických pylových zrn.
Právě nástroje tvoří cenné vodítko i k odpovědi na otázku, kým pravěcí umělci byli. „Soudě podle různé velikosti nástrojů – od těch měřících sedmnáct centimetrů a vážících okolo tří kilogramů až po ty, které měly jen dva centimetry – můžeme předpokládat, že je používali jak dospělí, tak děti. Domníváme se, že se na tvorbě obrazce podílela celá komunita,“ vysvětluje Grigorjev. V případě dětí se však prý v žádném případě nejednalo o nějakou otrockou práci. Ti nejmenší se podle něj takto zapojili do společného sdílení hodnot a budování něčeho významného. „Geoglyfy symbolizují jednotu,“ dodává vědec.
