Prastarý jazyk nabízí únik před vražedným tempem současné Číny

Studenti se usadili do řad a bedlivě naslouchají výkladu svého učitele Li Weje, který jim vysvětluje, jaká úskalí skrývá stavba věty se slovesem v budoucím čase. V lavicích sedí mniši s oholenými hlavami, učitelka jógy, jež se pro změnu uvelebila přímo na stole, a také muž v obleku, který na přednášku dorazil pozdě. 

V současné moderní a dravé Číně je normální, že se lidé učí podnikatelskou angličtinu nebo programování – věnují se zkrátka oborům, díky nimž dosáhnou buď vyššího postavení ve společnosti, lepší mzdy, nebo ideálně obojího. Studenti na přednášce doktora Li jsou však jiní: V chrámu stojícím v Chang-čou, čínském hlavním městě elektronického obchodu, se učí prastarý jazyk sanskrt, v němž je psána většina hinduistických a buddhistických textů. 

Jazyk pro klid duše

Znalost zmíněné řeči nemá v praxi takřka žádné uplatnění – stejně tak by se studenti mohli učit například latinu. „Chodím sem, protože mě to zajímá a užívám si zdejší klid,“ tvrdí Čang Wej-fu, jenž pracuje jako překladatel z němčiny. „Chang-čou je sice velmi hektické, ale tady panuje ticho. Když se sem jdu učit, odpočinu si od všedního shonu a mé srdce příjemně zpomalí.“ 

Podobně jako Čang se i mnoho dalších lidí pokouší vymanit z překotného čínského životního stylu: Během posledních tří desetiletí zničující dřiny se z relativně chudé zemědělské země stala druhá nejsilnější ekonomika světa po Spojených státech. A ke střední městské třídě, kterou ženou kupředu ambice a konzumerismus, se teď řadí na 400 milionů obyvatel. 

Jak se zničit prací

Problém tkví v tom, že růst čínské ekonomiky v současnosti zpomaluje, a ředitelé firem proto zkoušejí zavádět zničující pracovní týdny. Jack Ma, zakladatel chang-čouského gigantu Alibaba, vyvolal vlnu nevole snahou o prosazení pravidla známého jako „996“: V praxi se mělo pracovat od devíti ráno do devíti večer, a to šest dní v týdnu. Richard Liu, jenž stál u zrodu konkurenční společnosti JD.com, vymyslel ještě šílenější alternativu a pojmenoval ji „8116 + 8“. Ano, šest dnů v týdnu by se pracovalo od osmi ráno do jedenácti večer a na neděli by zbylo „pouhých“ osm pracovních hodin. 

Malé procento Číňanů uteklo před zběsilým tempem na venkov a vedou tam poustevnický život. Jiní – podobně jako Čang nebo Jenny Li, která pracuje v mezinárodním obchodu – zvolili méně radikální řešení a snaží se najít klid ve slavném chang-čouském chrámu Ling-jin. „Díky těmto hodinám můžu zpomalit a hledat hlubší smysl života – přemýšlet, co je pro mě skutečně důležité,“ tvrdí Li, jež sanskrt studuje víc než rok. S kurzem začala, aby rozvíjela své povědomí o světě, ale i proto, že je buddhistka a chtěla si přečíst posvátné texty. 

Náboženství pod dohledem

Jenny se prý přátelé často ptají, proč mrhá časem na něco s tak mizivým uplatněním. Odpovídá jim: „Občas musíte dělat něco vyloženě jen pro sebe. Generace mileniálů, jíž jsem součástí, už nemá problém zajistit si jídlo či vydělat peníze. Problém je pro ni dosáhnout vnitřního klidu.“ Hledání duchovna přitom mladým nekomplikuje pouze práce, ale také vládnoucí strana. Obzvlášť během posledních šesti let od nástupu prezidenta Si Ťin-pchinga státní orgány na organizovanou víru doslova „nalehly“. Křesťané, muslimové, buddhisté i taoisté – všem se v nové Číně žije podstatně hůř: Kostely se zavřely, chrámy musely vztyčit čínské vlajky a mešity byly buď kompletně zničeny, nebo se v nich objevily kamery. 

Nicméně svatostánek Ling-jin představuje výdělečnou turistickou atrakci, a tak jej komunistická strana nechává na pokoji. Bez větších obstrukcí se tam vzdělávají noví mniši a ti stávající smějí vyučovat sanskrt. „Mnoho lidí sem chodí hledat vnitřní klid,“ tvrdí zástupce opata Ťün Cheng. „Často jsou závislí na technologii, lapení shonem moderní doby nebo jednoduše zdeptaní životem. Žijí ve spoustě stresu, takže když zde tráví čas spolu s mnichy, mohou na všední spěch zapomenout. Vůbec přitom nemusejí být buddhisté.“  

Tolerujeme jen tradice

Ačkoliv se náboženství v Číně ocitá pod stále větším tlakem, sanskrt se prezidentovi hodí do kampaně, kterou se snaží o podporu tradiční kultury. Mezi posvátným jazykem a mandarínskou čínštinou totiž existují určité spojitosti: Druhá jmenovaná řeč si ze sanskrtu vypůjčila například slovo „pohodlí“ nebo frázi „oprostit se od něčeho“. A také jedno z oblíbených slovních spojení ministerstva zahraničí „wang siang“ – v překladu „klam“ či „zbožné přání“ – pochází ze sanskrtského výrazu „vikalpa“, jež se objevuje v buddhistických sútrách. 

Na akademii v chrámu Ling-jin začal Li Wej sanskrt vyučovat v roce 2015. Jeho první kurz byl tak populární, že se do něj nakonec nedostala víc než polovina z 380 přihlášených, mezi nimiž nechyběli důchodci ani desetileté děti. Na začátku semestru museli někteří v učebně dokonce stát, ale pouhých 50 zájemců kurz dokončilo a zhruba 20 se jich přihlásilo na navazující studium. Když se lekce zúčastnili reportéři The Washington Postu, sešla se na ní asi třicítka lidí: Jakmile tříhodinová výuka začala, všichni si vytáhli poznámkové bloky, zatímco Li psal křídou na zelenou tabuli a zkoušel je z pravopisu. Poté po něm studenti opakovali fráze a při vyvolání četli ze svých sešitů. 

Změť smyček a čárek

Čínština je komplikovaná, protože používá tisíce znaků a čtyři rozdílné tóniny. Má však relativně jednoduchou strukturu. Na sanskrtu ovšem není triviální vůbec nic: Podstatná jména mají tři rody, stejný počet čísel a osm pádů – což lze srovnat s němčinou či latinou. Dávný jazyk se odlišuje také písmem, jež připomíná změť smyček a čárek. „Sanskrt je těžký, ale právě proto mě baví,“ tvrdí inženýrka Čou Mej-jing, která posvátnou řeč studuje už třetím rokem.

TIP: Kříž s čínským režimem: Svoboda vyznání se v komunistickém ráji netoleruje

Výuka na první pohled nebyla ani snadná či uvolněná, ale studenti trvali na tom, že je obohacuje. Ni Ťia-ťia o sobě například hovořila jako o samotářce, která právě díky lekcím dokázala vyjít mezi lidi. Advokátní koncipient Thomas Šen na druhé straně prohlásil, že ho prostě baví učit se něco nového: „Lidé mají různé koníčky. Někteří hrají basketbal nebo na počítačích, případně se honí za popovými hvězdami. Já se rád učím nové jazyky, protože díky nim lépe porozumím odlišným kulturám a jejich způsobu života.“ 

Sanskrt v praxi

A navzdory všemu se studentům podařilo najít pro sanskrt i uplatnění: Když se jejich skupina vydala na výlet do Indie, tamní horko je zaskočilo nepřipravené. Jeden z nich šel proto za policisty a v sanskrtu se zeptal, kde si mohou opatřit vodu. Sice to působilo, jako by na ulici Londýna mluvil shakespearovskou angličtinou, ale dočkal se odpovědi, a všichni tak mohli uhasit žízeň.