Čína: Mamutí země s tygřím sebevědomím

Čína je společně s Vietnamem, Laosem, Severní Koreou a Kubou jednou z posledních pěti komunistických zemí. Její současná politická charakteristika se ovšem zcela vymyká jednoduchému popisu. Autoritářská vláda na socialistických a komunistických základech v mnoha případech (jako třeba v oblastech osobních svobod) uplatňuje tvrdá omezení. Na druhou stranu výrazně uvolňuje a podporuje obchod a ekonomiku. Režim bývá často označován termínem „socialismus s čínskými prvky“.

Čína je pro obyvatele malých států těžko představitelná země. Hraničí s celkem 14 státy (tolik sousedů má už jen Rusko) a má nejdelší pozemní hranici na světě – delší než polovina obvodu rovníku. Její velikost a obrovská síla hrají při prosazování čínských zájmů zcela specifickou roli. Čínská vláda příliš nezohledňuje zájmy jiných velmocí, tím méně malých států. V roce 1971 nahradila Čína Tchaj-wan (stát antikomunistických čínských nacionalistů) mezi pěti stálými členy Rady bezpečnosti OSN. Už dlouho je uznávána jako legitimní dědic čínských práv většinou zemí světa a uznání této pozice je klíčovým bodem vztahů s ostatními státy. Země, které udržují přátelské vztahy s Tchaj-wanem, nemohou mít zároveň dobré vazby s Čínou. Podmračeně pohlíží čínská vláda i na oficiální návštěvy dalajlámy, exilového představitele Tibetu – země, která je formálně považována za součást Číny.

Velká a populačně silná Čína má i obrovskou armádu. Bezmála dva a půl milionu čínských vojáků tvoří nejsilnější ozbrojenou sílu světa a vyjádření komunistických vůdců nenechávají nikoho na pochybách, že je stále připravena do akce. Například na konci roku 2011 vystoupil prezident Chu Ťin-tchao s projevem, v němž vyzval čínské námořnictvo, aby se připravilo na válku. Nepřímá výstraha zřejmě patřila všem konkurentům v oblasti Jihočínského moře, které Čína považuje za své teritorium a nárokuje si zde veškeré nerostné bohatství.

Zobrazit na mapě Googlu

Více lidí, více peněz

Čína má sice obrovské nerostné zdroje, ale při ekonomické apetitu minulých desetiletí a populaci přesahující 1,3 miliardy lidí není divu, že se stále poohlíží po dalších. Počet obyvatel je klíčovým faktorem budoucnosti země a jako takový je vládou ostře sledován. Již dlouhá léta je v zemi uplatňováno pravidlo „jedno dítě na jednu rodinu“ a při snaze omezit populační expanzi prý dochází i k nuceným potratům a sterilizacím. Vláda doufá, že růst lidské masy se stabilizuje a v roce 2025 nebude mít země více než 1,6 miliard obyvatel.

I při rostoucí populaci ovšem životní úroveň průměrného Číňana roste. Od ekonomické liberalizace, která odstartovala v roce 1978, totiž čínská ekonomika roste neuvěřitelným tempem. Podle údajů Mezinárodního měnového fondu mezi roky 2001 a 2010 poskočila každý rok vždy o 10,5 % a v dalších letech by neměla příliš zpomalit. V přepočtu na hlavu je sice až na zhruba devadesátém místě světa, ale v celkovém měřítku je po USA druhou největší ekonomikou světa. I její výkonnost v minulých letech ovlivnila krize v Evropské unii, která je jedním z nejvýznamnějších obchodních partnerů.

Hrozba i naděje

Přes celkovou váhu je ovšem čínská ekonomika velmi neefektivní. Například průmyslové procesy jsou zde o 20–100 % energeticky náročnější než v ostatních ekonomicky rozvinutých zemích. V důsledku toho se roku 2010 Čína stala největším světovým spotřebitelem energie, ale tyto potřeby jsou stále ze 70 % pokrývány spalováním uhlí.

Není ani překvapivé, že navzdory existujícím ekologickým pravidlům jsou v zájmu ekonomického růstu faktory životního prostředí přehlíženy. Proto je v zemi 20 ze 30 světově nejznečištěnějších měst, 40 % v sobě má stopy průmyslových splašků a plných 300 milionů Číňanů nemá přístup k nekontaminované pitné vodě. Na druhou stranu je Čína největším světovým investorem do obnovitelných energetických zdrojů, jako jsou solární a větrné elektrárny. V současné době je bezmála pětina potřeb země pokrývána z ekologicky čistých zdrojů, zejména z hydroelektráren.

Svět se od této mamutí země může ještě mnohého dočkat. Jediná jistota je, že nepůjde o nic nevýznamného.