Potopeni ve službách Jeho Veličenstva: Ztráty Royal Navy za 2. světové války (3)
Velká Británie představovala po staletí nedosažitelnou pevnost chráněnou mocným loďstvem. Ani Němci se nemohli měřit s Royal Navy, a tak se rozhodli pro jinou taktiku. Pomocí ponorek a letounů hodlali odříznout ostrovní království od jeho impéria
V druhé půlce dubna 1943 vyrazil z ghanského Takoradi směrem na Freetown v Sierra Leone konvoj TS 37. Skládal se z 19 nákladních lodí, korvety Bellwort a tří rybářských lodí, Arran, Birdlip a Fandango, vybavených pro boj s ponorkami. Protivníkem se mu měla stát ponorka U-515, která operovala v rámci své třetí mise u břehů Afriky.
Předchozí části:
Osamělý vlk je pořád vlk
Základnu ve Francii opustila na konci února a od té doby už potopila dvě spojenecké lodě. Její kapitán Werner Henke, držitel Rytířského kříže Železného kříže, zastával svou funkci už něco málo přes rok a rozhodně nepostrádal talent a zkušenosti. Ke střetu došlo v noci z 30. dubna na 1. května asi 145 km jižně od Freetownu. U-515 se před půlnocí zezadu přiblížila ke konvoji a její velitel nechal vypálit šest torpéd.
Čtyři lodě dostaly zásah, netrvalo dlouho a potopily se. Doprovodná plavidla se pokusila odpovědět, ale bez úspěchu. Zároveň Arran a Birdlip změnily kurs a zahájily záchrannou akci. Ještě před úsvitem stihl Henke provést další útok. Tentokrát poslal ke dnu dvě lodě hned a třetí těžce poškodil. Ta se potopila až cestou do Freetownu ve vleku za dalším plavidlem. V reakci na útok se na místo vypravily tři torpédoborce, U-515 už ale nezastihly. Werner Henke se rozhodl nepokoušet štěstí a raději opustil oblast.
Když se o dva měsíce později vrátil do Francie, za odměnu obdržel k Rytířskému kříži Dubové listy. Během jedné akce Spojenci odepsali pět britských, jedno belgické a jedno nizozemské plavidlo a v Londýně vyvolala ztráta tolika lodí nemalé pozdvižení. Vše se navíc odehrálo v oblasti, kde do té doby k podobným útokům nedocházelo. Impérium mělo omezené zdroje, většina eskortních plavidel se soustředila na jiných více exponovaných trasách. Nikdo však nemohl předvídat, zda šlo o útok osamělého vlka nebo zda budou následovat další. Následný vývoj dal za pravdu těm, kteří věřili, že jde o ojedinělý incident. Ze všech následujících konvojů TS došlo k napadení už jen jednoho.
Zoufalý protiútok
Němci nepůsobili impériu ztráty jen na obchodních lodích, ale dokázali potápět i cenná válečná plavidla. Dne 8. června 1940 došlo na letadlovou loď Glorious plující s torpédoborci Ardent a Acasta z Norska do Skotska. Tato plavidla zpozorovaly hlídky bitevních lodí Scharnhorst a Gneisenau, jež okamžitě zvýšily rychlost a zahájily pronásledování. Britové své pronásledovatele zaznamenali o čtvrt hodiny později.
Na celém střetu je zvláštní, že ve vzduchu neoperovalo žádné průzkumné letadlo a ani v takzvaném vraním hnízdě nikdo nedržel hlídku. Letadlová loď plula vlastně poslepu. Trvalo ještě 20 minut od spatření nepřítele, než kapitán nařídil připravit na palubu pět torpédových letounů. Zatímco Glorious a Acasta pokračovaly dál stejnou rychlostí, Ardent vyrazil do protiútoku. Scharnhorst na malou loď zahájil palbu a během necelé hodiny ji potopil. Němci se poté plně soustředili na Glorious a hned třetí salvou slavili úspěch.
Zásah na rekordní vzdálenost
Na úctyhodnou vzdálenost 24 km zasáhl Scharnhorst část letecké paluby, zničil připravované letouny a horní hangár, čímž se ochránil před jakýmkoliv vzdušným protiúderem. Těsně před pátou hodinou odpoledne se Němcům podařilo zasáhnout velitelský můstek a vysílačku. Následovalo 20 minut klidu, které zařídila kouřová clona z potápějícího se Ardentu. Kriegsmarine obnovila palbu v 17.20 a zanedlouho se jí podařilo trefi t strojovnu. Glorious začala zpomalovat, což její osud zpečetilo.
TIP: Nepřekonatelné skóre U-35: Nejúspěšnější německá ponorka Velké války
Útočníci pokračovali v palbě ještě necelou půlhodinu, než nešťastná letadlová loď klesla do hlubin, kam ji zanedlouho následoval i druhý torpédoborec Acasta. Odhaduje se, že po odplutí německých bitevních lodí zůstalo ve vodě přes 800 britských námořníků. Kvůli rádiovému klidu před střetem a zásahu vysílačky v jeho průběhu o nich ale Královské námořnictvo nevědělo. V následujících dnech norské lodě a německý hydroplán zachránily 45 námořníků, zbylých 1 519 mužů v chladných severních vodách zahynulo.
