Posmrtná záhada: Kam se poděly ostatky kardinála Ditrichštejna?
O průběhu kardinálova pohřbu víme mnohé, záhadou ovšem zůstává, jaký byl osud jeho ostatků
Jako přední muž své doby měl kardinál Ditrichštejn pochopitelně i odpovídající pohřeb – i když na vlastní přání skromný a provedený v noci. Kardinálovy ostatky byly převezeny do katedrálního kostela sv. Václava do Olomouce, a tobez jakékoliv pompy, tak jak si přál ve své závěti. Na této poslední cestě jej doprovázel jeho synovec a jediný dědic Maxmilián z Ditrichštejna (†1654) s početným dvorem a mnoha kočáry.
Pohřeb bez okázalosti
Přítomní byli i mikulovští piaristé se zpěváčky z Lorety, kteří mu sloužili poslední mši. Ti všichni ho ctili a milovali, neboť jejich kardinál byl k nim vždy štědrý a zahrnoval je svou přízní. Ze Spinolovy zprávy však zaznívá respekt i ke kardinálovu posmrtnému ustanovení, že má být pohřben bez zvláštních ceremonií, tedy v noci, bez nádhery a okázalostí, a to v jedné cínové a dvou dřevěných rakvích, nabalzamovaný, obklopený svícemi nebo loučemi, v hrobce, kterou si budoval již za svého života v olomouckém katedrálním kostele sv. Václava.
Stalo se tak skutečně způsobem, jak je to předepsáno v jeho testamentu z 29. prosince 1634. Přece však ale není všechno v pořádku. Kardinálova rakev v olomoucké katedrále je totiž prázdná. Byly snad jeho pozůstatky znesvěceny a zhanobeny Švédy, kteří po celých osm let okupovali Olomouc a odvezli v padesáti sudech jeho mikulovskou knihovnu do Švédska? Kdyby tomu tak bylo, potom by se nám snad zachovala v kronikách švédské okupace Olomouce alespoň nějaká zmínka.
Dvojí nevděk
Máme-li věřit zprávě olomouckého arcibiskupa Maxmiliána Somerau-Becka z 21. srpna 1844, při opevňovacích pracích na olomoucké pevnosti (jednalo se zřejmě o budování vodního příkopu) si našla cestu do vnitřku hrobky v zanedbané budově chrámu voda. Dna rakví ve vlhkém prostředí zoxidovala a vypadla. Kosti rozházené po podlaze nařídil císař Josef II. při čistění hrobky pohřbít se všemi kostmi zde pohřbených členů olomoucké kapituly do společné jámy na veřejném městském hřbitově v Olomouci. Dnes se na tomto místě nachází železniční nádraží.
Můžeme tak s určitou nadsázkou tvrdit, že nevděk Habsburků vůči kardinálovi se projevil ještě jednou. Ani po smrti neměly jeho ostatky pro habsburského císaře větší cenu než pouhá hromádka kostí.
