Paleontologové objevili 100 milionů let starou fosilii dlouhokrkého plesiosaura
Paleontologové v Austrálii objevili mimořádně zachovalou fosilii elasmosaura – druhohorního mořského plaza ze skupiny plesiosaurů s extrémně dlouhým krkem
Elasmosauři patřili mezi poměrně hojné zástupce mořské megafauny zejména v období pozdní křídy. Přesto toho o nich víme jen velmi málo. Jednou z příčin chybějících informací je jejich tělesná konstituce – typickým tělesným znakem elasmosaurů byl extrémně prodloužený krk, relativně malá hlava a končetiny přeměněné ve veslovité orgány. Právě nepoměr mezi velikostí krku a hlavy je důvodem, proč se paleontologům jen zřídkakdy podaří objevit kompletní fosilii.
Úskalí dlouhého krku
„Nachází se spousta fosilií dlouhokrkých plesiosaurů, nebo jen hlav s kusem krku. Nález kompletní fosilie je ale celosvětově vzácný,“ líčí Espen Knutsen z australského muzea v Queenslandu. „Podobné problémy jsou i u dalších dlouhokrkých dinosaurů, a především pokud jde o ty mořské. Měli totiž tendenci se po smrti nafukovat a plavat, čímž často došlo k oddělení hlavy.“
Umělecká rekonstrukce vzezření dlouhokrkého plesiosaura rodu Elasmosaurus. (ilustrace: Wikimedia Commons, Dmitry Bogdanov, CC BY-SA 4.0)
Štěstí se na vědce nedávno usmálo v Austrálii – objevili zde kostru mladého, přibližně šest metrů velkého elasmosaura, jehož stáří odhadují na 100 milionů let. „Malý princ“, jak mu přezdívají, je neobvykle kompletní, alespoň pokud jde o hlavu a krk. Z prvotního ohledání je patrné, že mu chybí jedna ploutev. Podle paleontologů je možné, že o ni přišel při útoku některého predátora, potvrzení této teze si ale vyžádá podrobnější průzkum.
Australského elasmosaura se podařilo odkrýt zatím jen z části – posmrtný rozklad měkkých tkání změnil chemické složení sedimentů v jeho blízkosti. V důsledku toho je jeho kostra obalena vápnitými konkrecemi (zhuštěninami). To je pro paleontology na jednu stranu dobrá zpráva – nedošlo tak k zploštění kostry. Zároveň to ale ztěžuje její odkrývání. Vědci každopádně věří, že nález kompletní fosilie by mohl pro poznání elasmosaurů představovat pomyslnou „rosettskou desku“, jejíž objev v 19. století pomohl rozluštit egyptské hieroglyfy.
TIP: Objev plesiosarů na Sahaře potvrzuje, že se tito ještěři nebáli ani sladké vody
A proč vlastně měli elasmosauři tak dlouhý krk? Odborníci si nejsou jistí. Espen Knutsen se domnívá, že ho mohli využívat při lovu ryb nebo hlavonožců, přičemž jejich tělo zůstávalo v bezpečném úkrytu. Díky dlouhému krku rovněž mohli lépe prohledávat mořské dno. „Další možností je, že se dlouhý krk u nich vyvinul díky pohlavnímu výběru,“ dodává Knutsen. Podobně, jako tomu bylo například i u žiraf.