Austrálie: Ukradená země

Austrálie je zcela výjimečná země. Jde o 6. největší stát světa, který přitom jako jediný zabírá celý kontinent. Přestože se na většině rozlohy australského kontinentu nachází pouště nebo polopouště, je zde neuvěřitelně rozmanitá příroda.

Ohrožený ráj

Díky velkému stáří světadílu, variabilním klimatickým podmínkám a dlouhodobé izolaci od ostatních kontinentů v Austrálii vyvinuly unikátní živočišné i rostlinné druhy. Velká část z nich je endemických, což znamená, že nežijí nikde jinde na světě. To platí pro 85 % kvetoucích rostlin, 84 % savců a asi 45 % ptáků. Ze všech zemí světa se právě v Austrálii vyskytuje největší množství druhů plazů (755) a nejvíce jedovatých hadů. Mezi ikony australské fauny patří ptakopysk, ježura nebo vačnatci klokan, koala a vombat.

I když jen zlomek z obrovské plochy světadílu je obydlen lidmi (hustotou osídlení 2,6 obyvatel/km2 se Austrálie řadí na 235. místo na světě), jsou mnohé přírodní regiony činností člověka ohroženy.

Zobrazit na mapě Googlu

Nejen pro bělochy

Většina ze zhruba 21 milionů obyvatel (téměř 90 %) má evropské kořeny, což je důsledkem politiky „bílé Austrálie“. Na základě tohoto přístupu podporovala australská vláda až do roku 1973 jen imigranty z Evropy. I tak jich ovšem přibývalo požehnaně. Zatímco v roce 1800 zde žilo jen kolem 5 000 přistěhovalců, o sto let později se číslo blížilo ke čtyřem a po druhé světové válce k osmi milionům. Od té doby se populace více než zdvojnásobila a ještě v roce 2000 mohli dva ze sedmi Australanů prohlásit, že se narodili mimo australskou půdu. Současný příliv imigrantů již není tak výrazný, ale i tak je jedna z nejstabilnější ekonomik světa cílem velkého množství lidí, kteří v současnosti přicházejí především z Asie a Oceánie. Austrálie tak usiluje o posílení obrazu multikulturního státu.

Obydlená „země nikoho“

Když je řeč o etnické skladbě australského obyvatelstva, nelze opominout nejméně početnou ale přitom nejvýraznější část – původní domorodce. Takzvaných aboridžinců (rovněž austrálci) žilo na kontinentu v počátcích evropského osídlení odhadem 350 000. Tento počet v následujících cca 150 letech výrazně klesal kvůli kombinaci infekčních chorob, násilného přesídlování a odnímání a převýchově domorodých dětí v přistěhovaleckých rodinách.

Australská vláda austrálce dlouho přehlížela a teprve od roku 1967 dostala na základě  celostátního referenda možnost vytvářet zákony i s ohledem na domorodce. Dalším výrazným mezníkem byl rok 1992, kdy Nejvyšší australský soud přiznal aboridžincům tradiční právo na půdu, což zvrátilo dřívější pojetí Austrálie, považované v letech evropské kolonizace za „zemi nikoho“.

Svět slov; svět peněz

V polovině února roku 2008 došlo ve vládním postoji k aboridžincům k zásadnímu zlomu. Tehdy čerstvě zvolený premiér Kevin Rudd přednesl v parlamentu formální omluvu za příkoří, která  domorodci utržili od všech předcházejících vlád. Rudd zdůraznil, že oficiální postoje a postupy vůči původním obyvatelům jim způsobily hluboké utrpení, zármutek a ztráty. Zvlášť se omluvil „ukradené generaci“ etnických austrálců, kteří byli jako děti odejmuti rodičům a dáni do převýchovy v bělošských rodinách. Omluva se setkala s nadšenou reakcí, ale někteří zástupci aboridžinců tvrdí, že po omluvě by mělo následovat také finanční odškodnění. Mínění mnoha svých souputníků vyjádřil uznávaný aktivista Noel Pearson slovy: „Černí dostanou slova, bílí si nechají peníze“.

Je jasné, že aboridžinci, tvořící asi 2 % populace (460 000 lidí), by podporu potřebovali. Otázka je, jakou by přesně měla mít podobu, protože samotné peníze určitě vše nevyřeší. Austrálci mají v porovnání s ostatními Australany v průměru nižší vzdělání, je mezi nimi větší míra nezaměstnanosti a kriminálních činů a dožívají se o 17 let nižšího věku než jejich spoluobčané.