Omyl poručíka Seidela: Bombardování Freiburgu v květnu 1940 měla na svědomí Luftwaffe

Byly za minutu čtyři hodiny odpoledne, 10. květen 1940. První den německé ofenzivy na západní frontě. Zataženým nebem nad západoněmeckým městem Freiburg im Breisgau basově duněly motory tří dvoumotorových bombardérů. Tak jak stroje kroužily mezi mraky, zvuk pohonných jednotek náhodným chodcům dole v městských ulicích střídavě slábl a sílil. Náhle se z otevřených pumovnic začaly sypat pumy. S narůstajícím jekem se blížily k zemi a pak za nepopsatelného hluku explodovaly. Vylétly trosky, sloupy dýmu. Na chvíli jako by se zastavil čas. Pak se ozval křik a nářek obětí. Opožděně začaly kvílet sirény ohlašující vzdušný útok. Na území Velkoněmecké říše vstoupil démon totální letecké války, v které trpěli bez rozdílů i ti nejslabší, ženy, děti a staří lidé.

Hledání pachatelů

Když sirény odhoukaly konec náletu, začalo se město probírat z šoku. Němci napočítali, že v katastru Freiburgu dopadlo celkem 69 pum. Jedenáct z nich zasáhlo nádraží a dvě dětské hřiště. O život přišlo celkem 46 civilistů: 22 dětí, 13 žen a 11 mužů. Dalších jedenáct obětí připadlo na vojáky. Zranění utržilo 20 dětí, 34 žen a 47 mužů.

Nálet obyvateli Freiburgu velmi otřásl. Smrt tolika dětí a žen zasáhla ve městě samozřejmě každého. Místní noviny Freiburger Zeitung označily hned následujícího dne útok za „zlovolný nálet“. Pachatel byl nasnadě: za útokem muselo stát buď britské, nebo francouzské letectvo. 

Nálet vyvolal okamžitou a razantní reakci německé propagandy. Mistru manipulace Goebbelsovi poskytla smrt nevinných Němců patřičně výbušnou propagandistickou munici. Rozhořčení nad tímto „barbarstvím“ bylo veliké. Oficiální tisková agentura zveřejnila hrozbu, že za podobné nálety proti „zakázaným“ cílům bude následovat odveta v podobě pětinásobně silnějších útoků proti britským a francouzským městům. Jedenáctého května vyšel v novinách Deutsche Bevölkerung velmi emotivní článek s titulkem Freiburské matky žalují, který vrcholil slovy: „To není válka. To je vražda.“ (Das ist kein Krieg. Das ist Mord.)

Německé vojenské a politické špičky se ovšem téměř okamžitě dověděly o tom, že nálet měla na svědomí samotná Luftwaffe. Stanoviště protiletecké hlídky č. 14 ve Freiburgu bombardéry identifikovalo jako Heinkely He 111. Podobně popsalo přítomnost německých bombardérů tohoto typu rovněž stanoviště hlásné služby v Lorettobergu. Již večer 10. května odeslal zpravodajský důstojník VII. letecké župy von Donat hlášení obsahující identifikaci útočících bombardérů freiburskou protiletadlovou obranou coby He 111. Adresoval jej vrchnímu velitelství Luftwaffe a štábu Luftflotte 3.

Mezi špičkami Luftwaffe, Göringa nevyjímaje, zavládlo zděšení: taková ostuda! Podezření potvrdily ve Freiburgu vyhledané střepiny a úlomky pum. Došlo k rozpoznání čísel na jejich pláštích a pumy, identifikované jako německé SC 50, mohly být vystopovány až do továrny, která je vyrobila (závod Rheinmetall v Sömmerde), a poté do skladu munice letectva v Schwabstadlu, kde byly uloženy. Odtud SC 50 odpovídající série putovaly na tři letiště: do Landsbergu, Memmngenu a Lechfeldu. Desátého května bombardéry operovaly z jediné této základny, z Landsbergu, odkud vzlétly k akci Heinkely Staffel 8./KG 51. Pachatel byl tedy rychle vypátrán.

Osudný nálet

Staffel 8./KG 51 patřila společně s dvěma dalšími letkami do Gruppe III./KG 51. Její Heinkely He 111H se od brzkého rána podílely na bombardovacích akcích proti francouzským cílům. Odpoledne se pak letouny celé skupiny měly zúčastnit náletu proti letišti Dijon-Longvic ležícímu ve východní Francii. Jako náhradní cíl při této akci velení vybralo nedalekou leteckou základnu v Dôle-Tavaux.

Dvacet k náletu určených Heinkelů He 111H skupiny III./KG 51 vzlétlo mezi 14:30 a 14:41 z letišť Bad Wörishofen a Landsberg. Nad kopci německého Schwarzwaldu a francouzských Vogéz visely těžké deštěm nasáklé mraky. Při přeletu hranice ve výšce 6 000 m piloti bombardérů zápasili s nepříjemnými turbulencemi a nedostatečnou viditelností. Udržet sestavu bylo za těchto podmínek velice obtížné. Právě v této fázi letu se od svazu oddělil roj tří He 111H z 8./KG 51. Velitelem vedoucího bombardéru tohoto roje byl relativně nezkušený Lt. Paul Seidel.

Jádro formace proniklo do prostoru Dijonu, kde bombardéry přes odpor francouzských stíhaček svrhly pumy na letiště Longvic (část osádek ovšem nahlásila bombardování náhradního cíle v Dôle-Tavaux). 

Jedinou ztrátou na německé straně se stal He 111H „9K+DR“ velitele roje Oblt. Schifferingse ze Staffel 7./KG 51. Osádka bombardéru zabloudila a narušila vzdušný prostor neutrálního Švýcarska. Nedaleko od Bütschwilu pak heinkel poškodila dvojice Messerschmittů Bf 109E jednotky Fl.Kp.21 švýcarského vojenského letectva. Silně kouřící bombardér opustil švýcarský vzdušný prostor u Altenrheinu a posléze nouzově přistál u německého Friedrichshafenu.

Pod heinkely Freiburg

A nyní k vlastnímu tragickému bombardování města Freiburg im Breisgau. Roj Lt. Paula Seidela samozřejmě pokračoval v akci i poté, co se mu nad Schwarzwaldem ztratil zbytek formace. Za mizerné viditelnosti mířil západním směrem. Lt. Seidel se pokoušel zorientovat a nalézt cíl. S přibývajícím časem se poručíkovy nervy pod tíhou odpovědnosti stále více napínaly. Když mezi bouřkovými mraky spatřil letiště u menšího města a rozpoznal na něm tři haly a několik menších budov, nabyl přesvědčení, že se nachází nad náhradním cílem. Celý roj zde proto na jeho pokyn v 15:59 svrhl pumy.

Po návratu na mateřské letiště v Landsbergu a pooperační rozpravě se ve válečném deníku Gruppe III./KG 51 objevil zápis, že roj „samostatně zaútočil z výšky 5 000 m na letiště u Dôle“. Hlášení dále obsahovalo údaj, že se podle osádek podařilo zasáhnout haly, letištní dílny, rozjezdovou plochu a jednu pozici flaku. Ve skutečnosti ­ovšem Lt. Seidelem vedený roj svrhl pumy právě na Freiburg im Breisgau.

Ačkoliv bombometčíci Seidelova roje mířili na letiště u města, neměli dobrou mušku. Ostatně není divu, vzhledem k velké výšce bombardování (5 000 m) a špatné viditelnosti. Většina pum tak dopadla přímo do městské zástavby.

Co si o svém omylu během následného vyšetřování myslel sám Lt. Paul Seidel, lze pouze spekulovat. Válečnému soudu se sice vyhnul, ale jeho život se uzavřel nedlouho poté, 12. srpna 1940, v počáteční fázi bitvy o Británii. Junkersu Ju 88A-1, kterému velel, se stalo osudným setkání s britskými stíhači nad jižní Anglií.

Propaganda

Nacistický režim, ačkoliv znal skutečný stav věcí, dále používal freiburský incident jako propagandistickou zbraň. Goebbelsova mašinerie bombardování města označovala za počátek „leteckého teroru“ ze strany Británie a snažila se tak legitimizovat své pozdější útoky proti britským aglomeracím. I na spojenecké straně se ovšem stalo bombardování Freiburgu součástí psychologické války. Spojenci pro změnu útok na Freiburg označovali za záměrnou provokaci provedenou Luftwaffe v zájmu ospravedlnění útoků na britská města. Tento názor pak přežíval ještě dlouho po skončení války. Ve skutečnosti šlo ovšem o pouhý omyl Lt. Seidela a jeho mužů.