Od řadové manželky k první dámě: Vzestup kněžny Alžběty Uherské

Alžběta byla původem uherská princezna, která se narodila někdy kolem poloviny 12. století králi Gejzovi II. V rodné zemi však Alžběta příliš dlouho nepobyla, velice záhy se stala předmětem nové sbližovací politiky mezi Uhrami a českým přemyslovským státem.

V českých zemích v té době panoval Vladislav II., jenž se rozhodl navázat dobré vztahy s dosud opomíjenými východními sousedy. Dobře věděl, že málokterý prostředek bývá v tomto ohledu tak efektivní jako sňatková politika. Tak byla Alžběta jako mladičká princezna provdána za Vladislavova nejstaršího syna Bedřicha.

Pobyt v Olomouci a první vzestup na trůn

Svatba Bedřicha s Alžbětou se slavila v roce 1157. Mladý pár byl o několik roků později vyslán Vladislavem II. (jenž mezitím získal pro svou osobu královský titul) do Olomouce, aby spravoval tamní knížectví, v tradiční české historiografii nesprávně označované jako olomoucký „úděl“, uvolněné po smrti předchozího knížete Oty.

Nezdá se, že by Bedřichovo působení na Moravě bylo příliš úspěšné, nemělo totiž dlouhého trvání. Otec ho odsud po nějaké době zase odvolal a nahradil jeho mladším bratrem Svatoplukem. S Bedřichem musela Moravu opustit také Alžběta.

Pro ni byla léta strávená v Olomouci patrně opravdu šťastným obdobím života. Na jeho sklonku totiž zatoužila znovu se na Moravu vrátit. Z odchodu však nemusela být nutně zklamaná, v Čechách na ni totiž čekalo něco mnohem prestižnějšího - měla se stát manželkou příštího českého knížete.

Knížecí vyhlídky

Král Vladislav II. totiž snoval plány na nastolení svého syna Bedřicha na pražský stolec. To však bylo v rozporu s pravidly seniorátu ustanoveného knížetem Břetislavem v polovině 11. století, podle něhož měl trůn zdědit vždy nejstarší žijící Přemyslovec v rámci celého rozvětveného rodu. Tím Bedřich nebyl.

Vladislav se proto rozhodl přistoupit k bezprecedentnímu kroku: sám odstoupil, aby se vlády mohl ještě za jeho života chopit jeho vyvolený syn. Uherská princezna Alžběta tak byla nečekaným vzestupem svého muže vyvýšena do role české „první dámy“. Okolnosti však nebyly příznivé a v nové pozici se dlouho neohřála.

Český přemyslovský stát byl v druhé polovině 12. století v silném vleku říše a tamních panovníků, konkrétně jejího tehdejšího představitele, císaře Fridricha I. Barbarossy. Ten s velkým gustem do českých vnitropolitických záležitostí zasahoval a nejinak tomu bylo i v tomto případě. Protože mělo dojít k nastolení knížete bez předchozí konzultace s ním, postavil si hlavu a Bedřicha odmítl. Císařovým přičiněním se po mnohých peripetiích nakonec dostal k moci jiný Přemyslovec, jenž pro svou nedůvěru k urozeným proslul přízviskem „kníže sedláků“ - Soběslav II.

Alžběta ve víru politického dění

Starý král Vladislav II., jenž nastalé situace nedokázal zabránit, se uchýlil do Durynska, odkud pocházela jeho žena Judita. Následovala je tam také Alžběta s dětmi, zatímco Bedřich pobýval střídavě při dvorech okolních vládců, aby si vhodnými styky vytvořil podmínky pro úspěšné opětovné uchopení moci v Čechách. To přineslo své ovoce: císař Fridrich se rozhodl svého někdejšího oblíbence Soběslava sesadit, protože mu svou zpupností již nevyhovoval, a na jeho místo opět dosadit Bedřicha, který se mu jevil jako povolnější.

Pokračování: Běda mužům, kterým žena vládne: Před Alžbětou Uherskou se třásl nejeden vladař (2.) (vychází v neděli 4. června)

V roce 1178 mu udělil české země v léno a Bedřich začal připravovat útok do Čech, které stále opanovával Soběslav. Poté, co se mu podařilo Soběslava vyhnat, dal ihned poslat pro Alžbětu, které se v Praze dostalo slavnostního uvítání. Dal tím mimoděk najevo, jak moc je pro něj jeho manželka důležitá. Oba však brzy pochopili, že ještě zdaleka nemají vyhráno...