Ochočení potomci dinosaurů: Dlouho před slepicemi lidé domestikovali kasuáry
Tisíce let před tím, než lidé začali chovat drůbež, chovali domorodci na Papui Nové Guineji kasuáry. Tito až 180 centimetrů vysocí nelétaví ptáci přitom dovedou být pořádně agresivní
Když si naši předkové před 5 až 7 tisíci lety ochočili drůbež, byl to pro ně nepochybně velký krok vpřed. Ještě dlouho předtím ale lidé na Papui-Nové Guineji domestikovali kasuáry. Ukazují to archeologické nálezy vaječných skořápek kasuárů na lokalitách Yuku a Kiowa na novoguinejské Vysočině, staré okolo 18 tisíc let. Vyplývá z nich, že lidé z vajec vychovávali kuřata kasuárů. Některé skořápky také vykazují stopy po vaření.
Na výjimečný osud kasuárů ukazují i další okolnosti. Když se dávní lidé dostali do blízkosti mohutných ptáků na ostrovech, jako byli například moa na Novém Zélandu nebo „sloní ptáci“ aepyornisové na Madagaskaru, v relativně krátké době došlo k vyhynutí ptáků. Kasuáři na Nové Guineji a v Austrálii ale dokázali přežít ve společnosti lidí desítky tisíc let. Podle Kristiny Douglass z americké Pensylvánské státní univerzity to bylo výsledkem snah místních lidí o domestikaci kasuárů. Jejich chov byl ve srovnání s lovem snadnější způsob, jak získat maso a vejce kasuárů.
TIP: Příliš důvěřivý dronte mauricijský: Blboun nejapný je smutným symbolem lidské hlouposti
Málokteří ptáci v sobě mají tolik z druhohorních dinosaurů, jako právě kasuáři. Jsou to sice býložravci se zálibou v ovoci, zároveň ale dovedou být velmi agresivní. Jak je u ptáků obvyklé, jejich nejnebezpečnější zbraní jsou nohy – naštvaný kasuár dokáže svým ostrým drápem roztrhnout člověka jedinou ranou. Jejich chov je nebezpečnou zálibou, která si, především zpočátku, nepochybně vyžádala řadu zranění a lidských životů. Na Nové Guineji je přesto chovají dodnes.
