Oběšencův provaz nebo těhotná žena: Jakým pověrám věřili nejkrutější zločinci?

Pověrčiví lidé přemýšlejí jinak. Domnívají se, že uskuteční svá přání nebo se ochrání, pakliže provedou předepsaný skutek. Někteří věří třeba na posvátnou sílu amuletu a předměty, které jim prý nosí štěstí, mají-li je stále u sebe.

Zvyk? Železná košile!

Zločinci dokázali být víc pověrčiví než kdokoliv jiný. Za nešťastné datum například označovali to, kdy je poprvé zatkli. Takový den pak někteří z nich uctívali jako svátek – čas, kdy se nepracuje. Mnoho z nich také nikdy neměnilo své pracovní nástroje. A co takhle měnit zaběhnuté zvyky a rituály? Ani omylem! To přece přináší smůlu. Podobná pochybení zločinci přičítali nešťastníkům, které policie dopadla.

Často se také stávalo, že se zloději a vrazi chodili radit s kartářkami a cikánkami. Předpovídaly jim a hádaly z ruky. Někteří z těch pověrčivějších dokonce upravovali své plány podle toho, co jim tyhle ženštiny řekly.

Pověry nezasáhly jen zločince, ale i ty, kteří na nich pak vykonávali trest. Trest oběšením byl mytizován nejvíce. Věřilo se, že když se při věšení lano přetrhne, obviněný je nevinný. V takovém případě se poprava nesměla opakovat a odsouzenec byl volný, dokonce s požehnáním Boha. Proto museli soudní úřednici provaz i šibenici důkladně kontrolovat, aby se přetrhnutí lana předcházelo. Podobně se veřejnost stavěla i k popravě mečem. Stávalo se totiž, že kat-nováček byl nervózní a napoprvé se netrefil. To si lidé vysvětlovali jako důkaz neviny obžalovaného a požadovali, aby dotyčný propuštěn. 

Kšefty s provazem i amulety

Další známá pověra se týká provazu, na kterém zločinci končili. Lidé byli přesvědčeni, že když ho budou mít kousek doma, ochrání je před nešťastným osudem. Kousky nejrůznějších provazů pochybného původu tak šly doslova na dračku. Lidé byli ochotni zaplatit za ně tisíce!

TIP: Lidská krev, trus i pot oběšenců: Když se z mrtvol vyrábějí léky

Nejvíce kriminálníky ovlivnily smyšlenky o předmětech nosících štěstí. U provinilců proti zákonu se tak nacházely různé podivné artefakty. U některých ani nelze s jistotou tvrdit, k čemu byly a proč je zločinci měli u sebe. Kromě zmíněného provazu mívali v kapsách věci z exotických zemí, kradli je v muzeích. Dokonce se mezi šejdíři našly i pravé africké amulety. Mnoho z nich ale nemělo žádnou cenu, to si asi jen prodávající vymyslel tajuplnou a věrohodnou historku o nadpřirozených schopnostech, kterou ta která věc má! 

Neokradeš těhotnou!

Dalším podivným zvykem bylo zanechávání výkalů na místě činu. Věřilo se totiž, že dokud stolice nevychladne, nebude její autor dopaden. Často se tedy stávalo, že se exkrementy našly přikryté kusem látky či jiným předmětem. Proč? Aby se teplota stolice snižovala co nejpomaleji a zločinec měl tak čas ukrýt svůj lup. Na místě činu se však nacházely i jiné bezcenné drobné věci, co měly zajistit úspěšnost akce. Nebo zloděj naopak nějaký drek ukradl, na památku a aby zůstal navždy s okradenými ve spojení. 

Zlodějíčci a kapsáři měli také zvyky, které dodržovali. Jeden z nich se týkal těhotných žen. Naprosté tabu bylo totiž okrást ženu v očekávání. Pak by se z dítěte, které matka nosí, stal profesionální zločinec, tedy konkurence.

TIP: Prokletí čísla 13: Proč je třináctka považovaná za symbol smůly a neštěstí?

Ve středověku existovaly i případy, kdy zloději ukradli těhotným ženám plod. Jeho vnitřnosti pak uvařili a snědli. Proč? Aby jim přálo štěstí! Další pověra nabádala zločince k tomu, aby zavražděným poškodili oči – nalili do nich kyselinu a nebo je vypíchli nožem – říkalo se totiž, že duhovka dokáže uchovat obraz pachatele.

Hon na čarodějnice

Asi nejznámější pověrou byla ta o ženách, které čarují. Čarodějnice vařily lektvary z bylinek údajně se zázračnou mocí. Lidé věřili, že takové ženy dokážou ovládnout démona ke svému prospěchu. Účelu obviňování, usvědčování a vraždění posloužil systém udavačství. Řízení, které musely ženy podstoupit, pak bylo provázeno mučením. A na mučidlech se téměř každá přiznala, aby následně skončila na hranici, kde ji inkvizice zaživa nechala upálit.