Nový život z popela: Indonéský národní park Ujung Kulon obývají nejohroženější savci planety

Nejrozlehlejší nížinný prales v Indonésii se nachází v západním cípu ostrova Jáva, přičemž se ze dvou třetin rozkládá na pevnině a zbylá část pokrývá blízké ostrůvky v Indickém oceánu. Tamní biodiverzitu zásadně ovlivnila nechvalně proslulá erupce sopky Krakatoa v roce 1883, která mimo jiné připravila o život na 36 tisíc lidí a zapsala se do dějin jako jedna z nejsilnějších, k nimž kdy na Zemi došlo. Ostatně zmíněný výbuch tehdy zaznamenali i na severní polokouli…

Samotný vulkán pohltilo moře a nad hladinu poté dál čněla pouze trojice nevelkých ostrovů. Následná tsunami smetla pobřežní vesnice a z třiceticentimetrové vrstvy žhavého popela později doslova povstal nový život. Obyvatelé už se na místo až na výjimky nevrátili a počátkem minulého století se oblast proměnila v přírodní rezervaci. Hranice parku se ještě několikrát posouvaly, až se v roce 1992 ustálily v současné podobě. Už o rok dřív se přitom Ujung Kulon dostal i pod ochranu UNESCO. 

Azyl pro nosorožce

Komisaři UNESCO označují Ujung Kulon za nejkrásnější park Jávy a k hlavním důvodům jeho ochrany patří místní fauna. Mimo jiné se tam jako na jediném místě planety vyskytuje ve volné přírodě kriticky ohrožený nosorožec jávský: Poslední kus žijící mimo území Indonésie, konkrétně ve Vietnamu, zastřelili pytláci v roce 2010. Jávská populace v současnosti čítá kolem sedmi desítek jedinců, což z hlediska životaschopné genetické rozmanitosti představuje extrémně nízké číslo. Odchov v zajetí se však dosud nezdařil.

Kromě nosorožců lze v deštných pralesech a pobřežních porostech mangrove pozorovat dalších pětatřicet druhů endemických savců, například divoké tury bantengy, levharty jávské nebo několik druhů primátů. Až do 60. let minulého století se přitom v lokalitě vyskytovalo i několik exemplářů tygra jávského, který se však dnes již považuje za vyhynulého.