Nelehká léta nejmenších: Královské dětství ve středověku

Děti trávily od narození většinu času s matkou obklopené kojnou a chůvami a role otce nadcházela zpravidla teprve v době dospívání.

Mocný nástroj politiky

Tehdy se vlastní potomci stávali účinnou zbraní na poli sňatkové politiky a nejednou se stalo, že dítě bylo zasnoubeno již v útlém věku a posláno z domova na dvůr svého budoucího partnera. Tyto děti odloučené od domova se zpět do vlasti již nevrátily, nebo jen za zcela odlišných okolností v dospělosti.

Velmi vysoká byla rovněž úmrtnost. Většina narozených umírala v prvních několika letech života a dospělosti se dožily jen málokteré. Výjimkou nebyla ani ztráta matky. Ta v ideálním případě uléhala každým rokem k dalšímu a dalšímu porodu, až ji nakonec vysílení mohlo zabít. Manželky se tak mohly v rychlém sledu střídat a vztahy mezi dětmi a nevlastní matkou nebo mezi nevlastními sourozenci nebyly pravděpodobně ideální.

Osamělý Otec Vlasti

Zářným příkladem nelehkého dětství byl Karel IV. Po manželské roztržce mezi Janem Lucemburským a Eliškou Přemyslovnou byl malý Václav převezen do hlubokých hvozdů na hrad Křivoklát, kde strávil další čtyři roky svého života v otcově internaci. Teprve po roce 1323 nabylo jeho dětství mnohem světlejších rysů, když byl odeslán na francouzský dvůr, kde dospěl ve zcela výjimečnou osobnost. Prožitý stres z dobývání hradu vlastním otcem i z násilného odtržení od matky v tak útlém věku však pozdějšího Karla IV. hluboce poznamenalo. Přestože s otcem do jisté míry spolupracoval až do roku 1346, jejich vztah se již navždy vyznačoval vzájemným chladem a patrně i nedůvěrou. A svou matku již Karel IV. nikdy víc nespatřil.