Následovníci sv. Anežky: Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou

Počátky křižovníků spadají do roku 1233, kdy Anežka založila při kostele sv. Haštala v Praze špitál, jenž měl sloužit jako útulek nemocným, chudým, přestárlým a lidem bez přístřeší. Špitál, původně hmotně závislý na své zakladatelce, získal v roce 1237 samostatnost. Z její vůle bylo původně laické bratrstvo zároveň povýšeno na samostatný řád a od papeže Řehoře IX. získalo další důležitá privilegia. Jeho členové skládali řeholní sliby a museli vedle péče o potřeby těla svých svěřenců dohlížet i na potřeby duše. 

Pod znakem hvězdy

Křižovníci byli od počátku společenstvím s jedinečným charakterem. Inspiraci nacházeli v rytířských řádech zakládaných během křížových výprav, jež stávaly v čele útulků pro poutníky a dalších charitativních zařízení. To se mimo jiné odrazilo i v jejich řádovém oděvu, na kterém se skvěl znak kříže, a v nošení meče. Rytířský ideál se však vlivem Anežky současně mísil s františkánskými vlivy. Papež křižovníkům přidělil řeholi sv. Augustina, čímž je přiblížil řádu řeholních kanovníků jako byli augustiniáni a premonstráti. Jako odlišovací znamení získali křižovníci roku 1252 od papeže červenou šesticípou hvězdu. Jejich název byl tehdy upřesněn na řád křižovníků s červenou hvězdou a tak zní dodnes. 

Křižovníci se brzy stali jedním z nejvlivnějších a nejbohatších řádů v českých zemích. Jejich působnost se rozšířila na Moravu, kde se jednou z nejdůležitějších komend (název řádového sídla) stalo Hradiště sv. Hypolita ve Znojmě, a zejména do západních Čech. Svoje komendy a špitály postupně založili například v Chebu, Karlových Varech, Lokti či Klatovech. Usadili se však také za hranicemi – ve Vratislavi, ve Vídni či v Uhrách. Členy se stávali i cizinci, ale jeho centrem zůstala Praha.

Velkého rozkvětu řád dosáhl ve 14. století za vlády Karla IV. V té době spravovali křižovníci šedesát špitálů, domů a farních kostelů nejen v Čechách, ale i v Uhrách. Na jejím samotném konci jej však postihla katastrofa. 29. listopadu 1378, tedy tentýž den a večer, kdy zemřel král a císař Karel, došlo u staroměstských křižovníků k ničivému požáru. Za oběť mu padl kostel, archiv listin a dokonce i někteří z obyvatel špitálu.

Pražská arcidiecéze

Nejvýrazněji se řád zapsal do dějin českých zemí hlavně v 16. a 17. století, kdy bylo jeho zásluhou obnoveno pražské arcibiskupství, uprázdněné od husitských válek. Když roku 1561 došlo po 140 letech ke jmenování nového arcibiskupa, nestal se jím nikdo jiný než velmistr křižovníků Antonín Brus z Mohelnice. Řád tak na dlouhá desetiletí spojil své osudy s dějinami pražské arcidiecéze, která mohla plně fungovat pouze za podpory jeho kapitálu. 

I když byli křižovníci zasaženi husitskými nepokoji, během kterých přišli o většinu kostelů a špitálů, podařilo se jim získat značnou část zpět a znovu dosáhnout ztracené prosperity. Přesto u nich v té době došlo k podstatné změně. Stále více se orientovali ze špitální práce na duchovní správu a stalo se z nich spíše společenství kněží, kterých byl právě v té době nedostatek. Posledním velmistrem křižovníků v hodnosti pražského arcibiskupa byl Jan Bedřich z Valdštejna. V době jeho smrti roku 1694 už bylo arcibiskupství hmotně zajištěno natolik, že mohlo fungovat i bez křižovnické pomoci. 

Obnovení poslání

Novodobými dějinami křižovníků stejně jako jiných řádů otřásla nacistická okupace a zejména komunistická totalita, během níž přišli o všechny majetky a byla jim zakázána činnost. Nadále fungovala pouze komenda ve Vídni, nacházející se na druhé straně železné opony.

Od devadesátých let 20. století probíhá složitá obnova řádu, jenž chce znovu plnit své poslání dané zakladatelkou, sv. Anežkou. Počet členů se pohybuje kolem dvou desítek a na starosti mají zejména duchovní správu v přidělených farnostech. Vzhledem ke svému tradičnímu charitativnímu poslání řád podporuje několik nemocnic.

TIP: Princezna a řeholnice: Před 29 lety byla svatořečena Anežka Česká

Zatím poslední velkou událostí jeho historie bylo jmenování 48. velmistra, jímž se stal roku 2011 Josef Šedivý. Křižovníci dnes nesou titul Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou, latinsky Ordo millitaris Crucigerorum cum rubea stella, a to i přesto, že nejsou rytířským řádem v pravém smyslu.