Znamení smrtihlava (2): Jakých výsledků dosáhla Waffen-SS ve Francii
Při plánování úderu na Francii se počítalo i s oddíly SS. Generalita Wehrmachtu se ale nijak netajila svým despektem k těmto jednotkám, což vedlo k neustálé řevnivosti mezi oběma ozbrojenými složkami
I když jednotky SS prokázaly během tažení velkou odvahu, jejich výcvik zatím nebyl na takové výši jako u armádních jednotek. I po pádu Francie na ně příslušníci Wehrmachtu často pohlíželi jako na dobrodruhy bez skutečné vojenské kázně a schopnosti vést komplikovaný manévrový boj motorizovaných sil.
Předchozí část: Znamení smrtihlava (1): Jakých výsledků dosáhla Waffen-SS ve Francii
Rozporuplná pověst
V jednotkách SS ale panovala velká soudržnost a vztahy mezi vojáky byly často silnější než v jiných ozbrojených složkách. Oddíly SS měly větší ztráty, což způsobovala přímočará útočná taktika i jistá bezohlednost velitelů. Ti po svých mužích vyžadovali ukázky odvahy někdy hraničící až se zbytečným sebeobětováním. I vyznamenání se udělovala méně často než u armádních jednotek, protože vojska SS se považovala za vysoce elitní.
Odměnou mělo být již samotné právo nosit stejnokroj se dvěma blesky na výložkách. Odvážné činy však již v roce 1940 zastínily válečné zločiny, jež považovali armádní velitelé za neodpustitelné selhání. Vojáci SS tak ve Francii naznačili, co se od nich dá očekávat v následujících letech. Během tažení na východě se vše projevilo v ještě větší míře – jak odvaha tváří v tvář nepříteli, tak velké množství válečných zločinů.
Na vedlejším směru
Policejní divize SS z počátku vůbec nezasahovala do bojů, protože zůstávala v záloze skupiny armád C rozmístěné v Porýní. Odtud měla původně zaútočit proti Maginotově linii a čelním průlomem pokračovat do vnitrozemí. S touto variantou však stratégové nadále nepočítali, a tak se jednotlivé formace postupně přemisťovaly do těžiště skutečného útoku.
I zde nadřízení považovali jednotky SS za druhořadou sílu. Policejní divize SS byla plně hipomobilní a pro bleskové tažení nevhodná. Zatímco se ostatní německé formace probíjely do nitra Francie, v pohraničních oblastech se i nadále nic nedělo. Až 9. června přišel rozkaz k přesunu.
TIP: Cizinci ve Waffen-SS byli inteligentní a ambiciózní rasisté a nacisté
Esesáci dostali za úkol překročit řeku Aisnu a postupovat do Argonnského lesa, kde měli zablokovat ustupující Francouze. Příslušníci divize se dostali do těžkých střetů s dobře vycvičenými zajišťovacími jednotkami, jež vedly boj na zdrženou tak, aby se stačily hlavní francouzské síly stáhnout. Postup nepřehledným terénem byl náročný a strategicky málo významný, protože o výsledcích ofenzivy se rozhodovalo jinde. Koncem června velení stáhlo Policejní divizi SS zpět do zálohy. Její role během západního tažení tak zůstala zanedbatelná a všechna sláva padla na ostatní formace SS.
